KAPITOLA PATNÁCTÁ

SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Pán Rāma a Pán Kṛṣṇa, žijící ve Vṛndāvanu, dosáhli vĕku paugaṇḍa (od šesti do deseti), pastevci Jim dovolili se ujmout pastvy krav. Když byli takto zamĕstnaní ve společnosti svých přátel, činili vṛndāvanskou půdu nanejvýš příznivou tím, že do ní otiskovali znaky na svých lotosových chodidlech.

SLOKA 2: Pán Mādhava, jenž se chtĕl tĕšit ze zábav, hrál na flétnu, pasáčci kolem Nĕj opĕvovali Jeho slávu a v doprovodu Pána Baladevy hnal krávy před sebou. Tak vešel do vṛndāvanského lesa, který hojnĕ oplýval kvĕty a potravou pro zvířata.

SLOKA 3: Nejvyšší Pán pohlédl na ten les, který znĕl okouzlujícími zvuky včel, zvířat a ptáků, který zkrášlovalo jezero, jehož čistá voda připomínala mysli velkých duší, a který zpříjemňoval vánek nesoucí vůni lotosů se stovkou okvĕtních lístků. Když to vše Pán Kṛṣṇa vidĕl, rozhodl se užívat si příznivé atmosféry.

SLOKA 4: Prvotní Pán vidĕl, že se majestátní stromy se svými krásnými načervenalými poupaty a tĕžkým břemenem plodů a kvĕtů sklánĕjí, aby se špičkami svých vĕtví dotkly Jeho nohou. Proto se mírnĕ usmál a promluvil ke svému staršímu bratrovi.

SLOKA 5: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nejvĕtší z Pánů, jen se podívej, jak tyto stromy sklánĕjí své hlavy ke Tvým lotosovým nohám, jež si zaslouží uctívání i od nesmrtelných polobohů. Ty stromy Ti obĕtují své plody a kvĕty, aby odstranili temnou nevĕdomost, jež zapříčinila jejich zrození v tĕlech stromů.

SLOKA 6: Ó původní osobnosti, všechny tyto včely jsou jistĕ velcí mudrci a Tvoji nanejvýš vznešení oddaní, protože Tĕ uctívají tím, že Tĕ po cestĕ následují a opĕvují Tvou slávu, která je sama o sobĕ svatým místem pro celý svĕt. Odmítají Tĕ, svého uctívaného Pána, opustit, ó nehřešící, přestože ses ukryl v tomto lese.

SLOKA 7: Ó Pane hodný uctívání, tito pávi před Tebou radostí tančí, tyto lanĕ Tĕ tĕší láskyplnými pohledy tak jako gopī a tyto kukačky Tĕ velebí védskými modlitbami. Všichni tito obyvatelé lesa jsou velmi požehnaní a chovají se k Tobĕ tak, jak se sluší na velké duše, jež vítají jinou velkou duši ve svém domovĕ.

SLOKA 8: Tato Zemĕ je nyní velmi požehnaná, protože se svýma nohama dotýkáš její trávy a keřů a svými nehty jejích stromů a lián a protože její řeky, hory, ptáky a zvířata oblažuješ svými milostivými pohledy. Především jsi však svými pažemi objímal mladé gopī, což je výsada, po níž dychtí i samotná bohynĕ štĕstí.

SLOKA 9: Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto Pán Kṛṣṇa vyjadřoval svou spokojenost s nádherným lesem Vṛndāvanem a jeho obyvateli, když se spolu se svými přáteli tĕšil z pastvy krav a dalších zvířat na březích řeky Yamuny pod kopcem Govardhanem.

SLOKA 10-12: Nĕkdy bývaly včely ve Vṛndāvanu tak omámené extází, že zavíraly oči a začínaly zpívat. Pán Kṛṣṇa, který šel po lesní cestĕ se svými přáteli pasáčky a Baladevou, tehdy odpovídal včelám tím, že napodoboval jejich zpĕv, zatímco Jeho přátelé opĕvovali Jeho zábavy. Nĕkdy Pán Kṛṣṇa imitoval štĕbetání papouška, nĕkdy sladkým hlasem kukání kukačky a nĕkdy vrkání labutí. Nĕkdy temperamentnĕ napodoboval tanec páva, čímž u svých přátel pasáčků vyvolával smích. Nĕkdy s hlubokou náklonností volal hlasem hlubokým jako hřmĕní v mracích jména zvířat, která se příliš vzdálila od stáda, a tím okouzloval krávy i pasáčky.

SLOKA 13: Nĕkdy napodoboval křik ptáků cakora, krauñca, cakrāhva, bhāradvāja a pávů a nĕkdy prchal společnĕ s menšími zvířaty s předstíraným strachem ze lvů a tygrů.

SLOKA 14: Když Jeho starší bratr unavený hrou ulehl s hlavou na klínĕ jednoho pasáčka, Pán Kṛṣṇa Mu vlastnoručnĕ masíroval nohy a poskytoval Mu další služby, aby se Mu ulevilo.

SLOKA 15: Nĕkdy, zatímco pasáčci tančili, zpívali, poskakovali kolem a ve hře spolu zápasili, Kṛṣṇa a Balarāma, kteří stáli poblíž ruku v ruce, chválili činnosti svých přátel a smáli se.

SLOKA 16: Nĕkdy se Pán Kṛṣṇa unavil zápasem a lehl si u kořene stromu na lože z mĕkkých výhonků a poupat. Jako polštář použil klín nĕkterého přítele pasáčka.

SLOKA 17: Nĕkteří z pasáčků, jež byli všichni velké duše, Mu pak masírovali lotosové nohy a jiní, kvalifikovaní tím, jak byli prostí všech hříchů, Nejvyššího Pána zručnĕ ovívali.

SLOKA 18: Můj milý králi, jiní chlapci zpívali okouzlující písnĕ vhodné pro tuto příležitost a srdce jim tála láskou k Pánu.

SLOKA 19: Takto pomocí své vnitřní energie skrýval Nejvyšší Pán, o jehož jemné lotosové nohy osobnĕ pečuje bohynĕ štĕstí, svůj transcendentální majestát a choval se jako syn pastevce. Přestože si však užíval jako vesnický chlapec ve společnosti dalších vesničanů, často projevoval skutky, jež mohl vykonat jedinĕ Bůh.

SLOKA 20: Jednou nĕkteří z pasáčků – Śrīdāmā, velmi blízký přítel Rāmy a Kṛṣṇy, spolu se Subalou, Stokakṛṣṇou a dalšími – s láskou pronesli tato slova.

SLOKA 21: (Pasáčci řekli:) Ó Rāmo, Rāmo s mocnými pažemi! Ó Kṛṣṇo, hubiteli darebáků! Nedaleko odsud je velmi rozlehlý les plný řad palem.

SLOKA 22: V tom lese Tālavanu padá ze stromů mnoho plodů a mnoho jich už leží na zemi. Hlídá je však zlý Dhenuka.

SLOKA 23: Ó Rāmo, ó Kṛṣṇo! Dhenuka je velmi silný démon a přijal podobu osla. Má kolem sebe mnoho přátel, kteří mají podobná tĕla a stejnou sílu jako on.

SLOKA 24: Démon Dhenuka požíral zaživa lidské bytosti, a proto mají všichni lidé i zvířata strach do lesa Tāla jít. Ó hubiteli nepřátel, dokonce i ptáci se tam bojí létat.

SLOKA 25: V lese Tāla jsou sladce vonící plody, které ještĕ nikdo nikdy neochutnal. Již teď cítíme vůni plodů tāla, která se šíří všude kolem.

SLOKA 26: Ó Kṛṣṇo! Prosím, obstarej nám ty plody. Naše mysli mocnĕ přitahuje jejich vůnĕ. Drahý Balarāmo, máme velkou touhu ty plody mít. Pokud si myslíte, že je to dobrý nápad, pojďme do toho lesa Tāla.

SLOKA 27: Když Kṛṣṇa a Balarāma slyšeli slova svých drahých společníků, zasmáli se a s touhou je potĕšit se v doprovodu přátel pasáčků vydali do Tālavanu.

SLOKA 28: Pán Balarāma vešel do lesa Tāla jako první. Pažemi tak mocnĕ roztřásl stromy silou šíleného slona, že plody tāla začaly padat na zem.

SLOKA 29: Jakmile démonský osel Dhenuka uslyšel zvuk padajících plodů, vyrazil vpřed, aby zaútočil, a roztřásl zemi i stromy.

SLOKA 30: Mocný démon se přihnal k Pánu Baladevovi a kopyty zadních nohou Ho prudce zasáhl do hrudi. Potom začal Dhenuka pobíhat kolem a hlasitĕ hýkat.

SLOKA 31: Rozzuřený osel přibĕhl znovu k Pánu Balarāmovi, ó králi, natočil se k Nĕmu zadkem a s hnĕvivým řevem na Nĕho vymrštil obĕ zadní nohy.

SLOKA 32: Pán Balarāma chytil Dhenuku za kopyta, jednou rukou jím zatočil a vyhodil ho na vrcholek palmy. Prudké zatočení démona zabilo.

SLOKA 33: Pán Balarāma vyhodil mrtvé tĕlo Dhenukāsury na nejvyšší palmu v lese, a když mrtvý démon přistál na korunĕ, strom se rozkymácel. Tato velká palma rozkývala i strom, který stál vedle ní, a potom se pod tíhou démona zlomila. Vedlejší strom rozkymácel ještĕ další strom, ten zasáhl zase jiný strom, který se také začal kymácet. Tímto způsobem se rozkymácelo a polámalo mnoho stromů v lese.

SLOKA 34: Kvůli zábavĕ Pána Balarāmy, jenž vrhl tĕlo démonského osla na vrchol nejvyšší palmy, se všechny stromy začaly kymácet a narážet do sebe jako v poryvech silného vĕtru.

SLOKA 35: Můj milý Parīkṣite, to, že Pán Balarāma zabil Dhenukāsuru, není příliš podivuhodné, když uvážíme, že je neomezenou Osobností Božství, vládcem celého vesmíru. Vždyť celý vesmír spočívá na Nĕm, tak jako tkaná látka spočívá na svých nitích vedených křížem krážem.

SLOKA 36: Ostatní oslí démoni, blízcí přátelé Dhenukāsury, se rozlítili, když vidĕli jeho smrt, a proto se hned všichni rozbĕhli Kṛṣṇu a Balarāmu napadnout.

SLOKA 37: Ó králi, jak démoni útočili, Kṛṣṇa a Balarāma je jednoho po druhém snadno chytali za zadní nohy a všechny je házeli na vrcholy palem.

SLOKA 38: Zemĕ pak vypadala krásnĕ, pokrytá hromadami plodů a mrtvými tĕly démonů, jež byla zapletena ve zlámaných vrcholech palem. Zemĕ tak zářila jako nebe ozdobené mraky.

SLOKA 39: Když polobozi a další vznešené živé bytosti slyšeli o tomto velkolepém činu obou bratrů, shazovali spršky kvĕtů, hráli hudbu a přednášeli oslavné modlitby.

SLOKA 40: Lidem teď nic nebránilo vrátit se do lesa, kde byl usmrcen Dhenuka, a beze strachu jedli plody palem. Také krávy tam teď mohly volnĕ spásat trávu.

SLOKA 41: Potom se lotosooký Pán Śrī Kṛṣṇa, o kterém je nanejvýš příznivé naslouchat a zpívat, vrátil se svým starším bratrem Balarāmou domů do Vraji. Cestou pasáčci, Jeho vĕrní následovníci, opĕvovali Jeho slávu.

SLOKA 42: Vlasy Pána Kṛṣṇy, na nichž ulpĕl prach zvířený kravami, byly ozdobené pavím perem a lesními kvĕty. Pán vrhal okouzlující pohledy a krásnĕ se usmíval, když hrál na svou flétnu, zatímco Jeho společníci opĕvovali Jeho slávu. Všechny gopī společnĕ vyšly, aby se s Ním setkaly, a jejich oči dychtily Ho spatřit.

SLOKA 43: Svýma očima podobnýma včelám pily ženy z Vṛndāvanu med krásného obličeje Pána Mukundy, a tak se zbavily soužení, které cítily bĕhem dne kvůli odloučení od Nĕho. Mladé vṛndāvanské ženy vrhaly na Pána kradmé pohledy plné studu, smíchu a pokory, a jak Śrī Kṛṣṇa vstupoval do vesnice pastevců, tyto pohledy naprosto přijímal jako patřičný projev úcty.

SLOKA 44: Matka Yaśodā a matka Rohiṇī, které chovaly ke svým synům hlubokou lásku, Jim v různých příhodných dobách předkládaly to nejlepší pro splnĕní každé Jejich touhy.

SLOKA 45: Koupelí a masáží se oba mladí Pánové zbavili únavy z chození po venkovských cestách. Potom byli oblečeni do přitažlivých šatů a ozdobeni transcendentálními girlandami a voňavkami.

SLOKA 46: Navečer se oba bratři dosyta najedli lahodného jídla, které Jim předložily Jejich matky, a byli různými způsoby hýčkáni. Potom ulehli na svá znamenitá lůžka a šťastnĕ usnuli ve vesnici Vraji.

SLOKA 47: Ó králi, takto se Nejvyšší Pán Kṛṣṇa procházel po oblasti Vṛndāvanu a provádĕl své zábavy. Jednou šel se svými přáteli, ale bez Balarāmy, k řece Yamunĕ.

SLOKA 48: Krávy a pasáčci tehdy pociťovali úmornou únavu způsobenou žhavým letním sluncem. Sužovala je žízeň, a tak se napili vody z řeky Yamuny. Ta však byla znečištĕná jedem.

SLOKA 49-50: Jakmile se dotkli otrávené vody, všechny krávy a chlapci upadli působením Pánovy božské síly do bezvĕdomí a svalili se bez života na okraj vody. Ó hrdino mezi Kuruovci, když je Pán Kṛṣṇa, vládce všech vládců mystických sil, uvidĕl v takovém stavu, pocítil soucit s tĕmito oddanými, kteří nemĕli jiného Pána než Jeho. Sprškou svého nektarového pohledu je tedy okamžitĕ přivedl zpĕt k životu.

SLOKA 51: Krávy a chlapci znovu plnĕ nabyli vĕdomí. Vstali z vody a s velkým údivem hledĕli jeden na druhého.

SLOKA 52: Ó králi, pasáčci pak uvažovali, že ačkoliv se napili jedu a vlastnĕ zemřeli, jen díky milostivému pohledu Govindy opĕt obživli a vlastní silou vstali.