SLOKA 25
taṁ jihvayā dvi-śikhayā parilelihānaṁ
dve sṛkvaṇī hy ati-karāla-viṣāgni-dṛṣṭim
krīḍann amuṁ parisasāra yathā khagendro
babhrāma so ’py avasaraṁ prasamīkṣamāṇaḥ
tam — nĕho, Kāliyu; jihvayā — jazykem; dvi-śikhayā — rozeklaným; parilelihānam — opakovanĕ olizujícího; dve — své dva; sṛkvaṇī — pysky; hi — jistĕ; ati-karāla — velmi hrozný; viṣa-agni — plný jedovatého ohnĕ; dṛṣṭim — jehož pohled; krīḍan — hrající si; amum — nĕho; parisasāra — kroužil kolem; yathā — jako; khaga-indraḥ — král ptáků, Garuḍa; babhrāma — pohyboval se dokola; saḥ — Kāliya; api — také; avasaram — příležitost (k útoku); prasamīkṣamāṇaḥ — pečlivĕ vyhlížející.
Kāliya si znovu a znovu olizoval pysky svými rozeklanými jazyky a zíral na Kṛṣṇu pohledem, ze kterého sálal hrozivý, jedovatý oheň. Kṛṣṇa ale hravĕ kroužil kolem nĕj, tak jako by si Garuḍa hrál s hadem. Kāliya na to reagoval tím, že se také pohyboval dokola a vyhlížel příležitost, kdy by mohl Pána uštknout.
Pán Kṛṣṇa kroužil kolem hada tak šikovnĕ, že Kāliya nenacházel příležitost, jak Ho kousnout. Śrī Kṛṣṇa tedy hada porazil svou transcendentální hbitostí.