SLOKA 24
tat-prathyamāna-vapuṣā vyathitātma-bhogas
tyaktvonnamayya kupitaḥ sva-phaṇān bhujaṅgaḥ
tasthau śvasañ chvasana-randhra-viṣāmbarīṣa-
stabdhekṣaṇolmuka-mukho harim īkṣamāṇaḥ
tat — Jeho, Pána Kṛṣṇy; prathyamāna — zvĕtšujícím se; vapuṣā — transcendentálním tĕlem; vyathita — trýznĕné; ātma — své vlastní; bhogaḥ — hadí tĕlo; tyaktvā — poté, co Ho pustil; unnamayya — vysoko vztyčující; kupitaḥ — rozhnĕvaný; sva-phaṇān — své kápĕ; bhujaṅga — had; tasthau — nehýbající se; śvasan — ztĕžka dýchající; śvasana-randhra — nosní dírky; viṣa-ambarīṣa — jako dvĕ nádoby na vaření jedu; stabdha — upřené; īkṣaṇa — oči; ulmuka — jako oharky; mukhaḥ — jeho obličej; harim — Nejvyššího Pána, Osobnost Božství; īkṣamāṇaḥ — pozorující.
Kāliyovo stočené tĕlo zakoušelo nesnesitelnou bolest, když Pán své tĕlo zvĕtšoval, a proto Ho had pustil. Rozhnĕvanĕ potom vztyčil do výšky své kápĕ, nehybnĕ stál a ztĕžka dýchal. Jeho nosní dírky vypadaly jako nádoby na vaření jedu a strnulé oči v jeho obličeji jako oharky. Takto had hledĕl na Pána.