SLOKA 48
parāvara-gati-jñāya
sarvādhyakṣāya te namaḥ
aviśvāya ca viśvāya
tad-draṣṭre ’sya ca hetave
para-avara — všeho, vyššího i nižšího; gati — cíle; jñāya — Jemu, jenž zná; sarva — vše; adhyakṣāya — Jemu, jenž řídí; te — Tobĕ; namaḥ — naše poklony; aviśvāya — Jemu, jenž se liší od vesmíru; ca — a; viśvāya — v nĕmž se projevuje iluze hmotného stvoření; tat-draṣṭre — svĕdkovi této iluze; asya — tohoto svĕta; ca — a; hetave — základní příčinĕ.
Klaníme se Tobĕ, jenž znáš cíl všech bytostí, na vyšší i nižší úrovni, a jenž řídíš vše, co existuje. Lišíš se od vesmírného stvoření, ale zároveň jsi základem, na nĕmž se iluze hmotného stvoření vyvíjí, a jsi také svĕdkem této iluze. Jsi zkrátka hlavní příčinou celého svĕta.
Slova para a avara označují vyšší, jemnohmotné prvky a nižší, hrubohmotné. Označují také pokročilejší osobnosti – oddané Pána – a zaostalejší – ty, které nevĕdí nic o slávĕ Boha. Pán Kṛṣṇa zná osudy všech vyšších i nižších bytostí, všeho živého i neživého, a jako Nejvyšší Absolutní Pravda si uchovává své jedinečné postavení nade vším, což zde vyjadřuje slovo sarvādhyakṣāya.