SLOKA 49
tvaṁ hy asya janma-sthiti-saṁyamān vibho
guṇair anīho ’kṛta-kāla-śakti-dhṛk
tat-tat-svabhāvān pratibodhayan sataḥ
samīkṣayāmogha-vihāra īhase
tvam — Ty; hi — jistĕ; asya — tohoto vesmíru; janma-sthiti-saṁyamān — stvoření, udržování a zničení; vibho — ó všemocný Pane; guṇaiḥ — prostřednictvím kvalit přírody; anīhaḥ — i když nezúčastnĕný na jakémkoliv hmotném úsilí; akṛta — bez počátku; kāla-śakti — energie času; dhṛk — držitel; tat-tat — každé z kvalit; sva-bhāvān — charakteristické vlastnosti; pratibodhayan — probouzející; sataḥ — které jsou již přítomné v neprojeveném stavu; samīkṣayā — svým pohledem; amogha-vihāraḥ — jehož zábavy jsou dokonalé; īhase — jednáš.
Ó všemocný Pane, i když nemáš důvod se zapojovat do hmotných činností, přesto jednáš prostřednictvím své vĕčné energie času, abys zařídil stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru. Dĕláš to tak, že probouzíš charakteristické vlastnosti každé z kvalit přírody, jež před stvořením setrvávají v neprojeveném stavu. Samotným pohledem ve hravé náladĕ dokonale provádíš všechny tyto činnosti řízení vesmíru.
Skeptici se mohou ptát, proč Nejvyšší Pán stvořil hmotný svĕt s všudypřítomným rozením, udržováním a smrtí. Zde Nāga-patnī poukazují na to, že Pánovy zábavy jsou amogha, bezchybné. Śrī Kṛṣṇa si ve skutečnosti přeje, aby všechny podmínĕné duše žily s Ním v Jeho vĕčném království, ale ty zapomnĕtlivé duše, kterým se nezamlouvá láskyplný vztah s Bohem, musí jít do hmotného svĕta a podléhat podmínkám času. Požehnané podmínĕné duše jsou vyburcovány k tomu, že si vzpomenou na své skutečné postavení milujících služebníků Pána. Poté je Pán ze srdce povzbuzuje, aby se vrátily domů, zpátky k Bohu, kde čas není přítomen a kde jsou dramatické, ale rušivé dĕje stvoření a zničení vesmíru nahrazeny vĕčnou, blaženou existencí.