SLOKA 14
kṛṣṇasya yoga-vīryaṁ tad
yoga-māyānubhāvitam
dāvāgner ātmanaḥ kṣemaṁ
vīkṣya te menire ’maram
kṛṣṇasya — Pána Kṛṣṇy; yoga-vīryam — mystickou sílu; tat — tu; yoga-māyā — Jeho vnitřní energií klamu; anubhāvitam — uvedenou do činnosti; dāva-agneḥ — před lesním požárem; ātmanaḥ — jich samotných; kṣemam — záchranu; vīkṣya — když vidĕli; te — oni; menire — považovali; amaram — za poloboha.
Když pasáčci vidĕli, že Pánova mystická síla, která je projevená Jeho vnitřní energií, je zachránila před lesním požárem, pomysleli si, že Kṛṣṇa je jistĕ nĕjaký polobůh.
Pasáčci z Vṛndāvanu jednoduše milovali Kṛṣṇu jako svého jediného přítele, jemuž patřila všechna jejich oddanost. Kṛṣṇa chtĕl ještĕ prohloubit jejich extázi, a proto jim ukázal svou mystickou sílu a zachránil je před hrozivým lesním požárem.
Pasáčci by se nikdy nedokázali vzdát svého extatického láskyplného přátelství s Kṛṣṇou. Proto poté, co spatřili projev Jeho neobyčejné moci, neuvažovali, že by mohl být Bohem, ale mysleli si, že je možná nĕjaký polobůh. Jelikož byl však Pán Kṛṣṇa jejich milovaný přítel, byli s Ním na stejné úrovni, a tak si mysleli, že oni sami jsou určitĕ také polobozi. Tak se Kṛṣṇovi přátelé pasáčci pohroužili do extáze.