KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
Spolknutí lesního požáru
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa zachránil krávy a pasáčky před velkým požárem v lese Muñjāraṇya.
Jednoho dne se pasáčci pohroužili do svých her a nechali krávy toulat se v hustém lese. Najednou se vznítil lesní požár a krávy se před jeho plameny uchýlily do ostrého rákosí. Když pasáčci začali svá zvířata postrádat, vydali se je hledat po stopách jejich kopyt a pošlapané a rozkousané trávy a jiných rostlin. Nakonec krávy našli a vyvedli je z rákosí, jenže mezitím se lesní požár zesílil a ohrožoval chlapce i krávy. Pasáčci proto vyhledali útočištĕ u Śrī Kṛṣṇy, vládce všech mystických sil, který jim řekl, ať zavřou oči. Udĕlali to a On v mžiku prudký lesní požár spolkl a všechny je přivedl zpátky ke stromu Bhāṇḍīra zmínĕnému v minulé kapitole. Když pasáčci vidĕli tento úžasný projev mystické síly, mysleli si, že Kṛṣṇa je určitĕ nĕjaký polobůh, a jali se Ho chválit. Pak se všichni vrátili domů.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Zatímco byli pasáčci úplnĕ pohrouženi ve hře, krávy se jim daleko zatoulaly. Mĕly chuť na další trávu, a tak bez dohledu vešly do hustého lesa.
SLOKA 2: Kozy, krávy a buvoli přecházeli z jedné části velkého lesa do druhé, až nakonec vešli do oblasti zarostlé ostrým rákosím. Z horka od nedalekého lesního požáru dostali žízeň a nešťastnĕ naříkali.
SLOKA 3: Když Kṛṣṇa, Rāma a Jejich přátelé pasáčci před sebou nevidĕli krávy, vyčítali si, že si jich nevšímali. Hledali je všude okolo, ale nemohli zjistit, kam odešly.
SLOKA 4: Potom začali chlapci krávy stopovat podle otisků jejich kopyt a podle stébel trávy, jež krávy polámaly kopyty a zuby. Všichni pasáčci cítili velkou úzkost, protože ztratili zdroj svého živobytí.
SLOKA 5: V lese Muñjā nakonec pasáčci našli své cenné krávy, které se ztratily a naříkaly. Potom chlapci, žízniví a unavení, hnali krávy na cestu zpátky domů.
SLOKA 6: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, volal zvířata hlasem, který znĕl jako dunící mrak. Když krávy slyšely zvuk svých jmen, radovaly se a také volaly na Pána.
SLOKA 7: Najednou se velký lesní požár objevil všude kolem nich a hrozil, že zničí všechny lesní tvory. Vítr jako vozataj hnal oheň dál a dál a hrozivé jiskry z nĕho vylétaly do všech stran. Vyplazoval své plamenné jazyky ke všem pohyblivým i nehybným bytostem.
SLOKA 8: Krávy a pasáčci dostali strach při pohledu na požár, který na nĕ útočil ze všech stran. Tehdy se chlapci obrátili na Kṛṣṇu a Balarāmu, aby jim poskytli útočištĕ, tak jako se osoby sužované strachem ze smrti obracejí na Nejvyšší Osobnost Božství. Takto k Nim hoši promluvili:
SLOKA 9: (Pasáčci řekli:) Ó Kṛṣṇo! Kṛṣṇo, nanejvýš mocný! Ó Rāmo! Tvá udatnost nikdy neselhává! Prosím, zachraňte své oddané, kteří u Vás hledají útočištĕ, neboť jim hrozí, že je tento lesní požár spálí!
SLOKA 10: Kṛṣṇo! Tví přátelé si jistĕ nezaslouží zkázu. Ó znalče povahy všech vĕcí, přijali jsme Tĕ za svého Pána a jsme Tobĕ odevzdanými dušemi!
SLOKA 11: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Nejvyšší Pán Kṛṣṇa slyšel tato žalostná slova svých přátel, řekl jim: „Jen zavřete oči a nebojte se.“
SLOKA 12: „Dobrá“, odpovĕdĕli chlapci a hned zavřeli oči. Nejvyšší Pán, vládce všech mystických sil, pak otevřel ústa a ten hrozivý oheň spolkl, čímž zachránil své přátele před nebezpečím.
SLOKA 13: Potom pasáčci otevřeli oči a žasli, když zjistili, že jsou i s kravami zachránĕni před hrozivým ohnĕm, ale že jsou také všichni přemístĕni zpátky ke stromu Bhāṇḍīra.
SLOKA 14: Když pasáčci vidĕli, že Pánova mystická síla, která je projevená Jeho vnitřní energií, je zachránila před lesním požárem, pomysleli si, že Kṛṣṇa je jistĕ nĕjaký polobůh.
SLOKA 15: Bylo již pozdĕ odpoledne a Pán Kṛṣṇa, doprovázený Balarāmou, obrátil krávy zpátky domů. Ve společnosti svých přátel pasáčků, kteří opĕvovali Jeho slávu, se vracel do vesnice pastevců a cestou hrál zvláštním způsobem na flétnu.
SLOKA 16: Mladé gopī zažívaly nejvĕtší štĕstí, když vidĕly, že se Govinda vrací domů, protože i jediný okamžik bez Jeho společnosti ji připadal jako sto vĕků.