SLOKA 11
dhanyāḥ sma mūḍha-gatayo ’pi hariṇya etā
yā nanda-nandanam upātta-vicitra-veśam
ākarṇya veṇu-raṇitaṁ saha-kṛṣṇa-sārāḥ
pūjāṁ dadhur viracitāṁ praṇayāvalokaiḥ
dhanyāḥ — šťastné, požehnané; sma — zajisté; mūḍha-gatayaḥ — které se narodily v nevĕdomém zvířecím druhu; api — i když; hariṇyaḥ — lanĕ; etāḥ — tyto; yāḥ — které; nanda-nandanam — syna Mahārāje Nandy; upātta-vicitra-veśam — přitažlivĕ oblečeného; ākarṇya — když slyšely; veṇu-raṇitam — zvuk Jeho flétny; saha-kṛṣṇa-sārāḥ — doprovázené černými jeleny (jejich manžely); pūjām dadhuḥ — uctívaly; viracitām — provádĕné; praṇaya-avalokaiḥ — svými láskyplnými pohledy.
Všichni tito nevĕdomí jeleni jsou požehnaní, protože přišli za synem Mahārāje Nandy, který je nádhernĕ oblečený a hraje na svou flétnu. Vždyť ty lanĕ i jeleni uctívají Pána svými pohledy plnými lásky a náklonnosti.
Tento překlad je citovaný z Prabhupādova vydání Caitanya-caritāmṛty (Madhya 17.36).
Podle ācāryů uvažovaly gopī takto: „Lanĕ mohou přicházet ke Kṛṣṇovi i se svými manžely, protože Kṛṣṇa je konečným cílem lásky i pro jeleny. Díky své náklonnosti ke Kṛṣṇovi jsou rádi, když vidí, že jejich ženy Kṛṣṇa přitahuje, a pokládají z toho důvodu své rodinné životy za požehnané. Mají radost z pohledu na to, jak jejich manželky hledají Kṛṣṇu. Přidávají se k nim a pobízejí své ženy, aby šly za Pánem. Oproti tomu naši manželé na Kṛṣṇu žárlí, a jelikož postrádají oddanost k Nĕmu, nesnesou ani Jeho vůni. K čemu tedy jsou naše životy?“