SLOKA 16
dṛṣṭvātape vraja-paśūn saha rāma-gopaiḥ
sañcārayantam anu veṇum udīrayantam
prema-pravṛddha uditaḥ kusumāvalībhiḥ
sakhyur vyadhāt sva-vapuṣāmbuda ātapatram
dṛṣṭvā — když vidĕl; ātape — v plném žáru slunce; vraja-paśūn — domácí zvířata z Vraji; saha — společnĕ s; rāma-gopaiḥ — Pánem Balarāmou a pasáčky krav; sañcārayantam — shánĕjící do stáda; anu — opakovanĕ; veṇum — na svou flétnu; udīrayantam — hlasitĕ hrajícího; prema — z lásky; pravṛddhaḥ — zvĕtšil se; uditaḥ — poté, co vystoupal do výšky; kusuma-āvalībhiḥ — (s kapičkami vodní páry, které jsou jako) trsy kvĕtů; sakhyuḥ — pro svého přítele; vyadhāt — vytvořil; sva-vapuṣā — ze svého tĕla; ambudaḥ — mrak; ātapatram — slunečník.
Pán Kṛṣṇa ve společnosti Balarāmy a pasáčků pase všechna zvířata z Vraji a hraje stále na flétnu, dokonce i v plném žáru letního slunce. Když to vidĕl mrak na nebi, z lásky se zvĕtšil, vystoupil do výšky a ze svého tĕla složeného z mnoha kapiček vody podobných kvĕtům vytvořil pro svého přítele slunečník.
Śrīla Prabhupāda uvádí ve své knize Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství: „Spalující žár podzimního slunce byl nĕkdy nesnesitelný, a proto se ze soucitu nad Krišnou, Balarámou a Jejich přáteli hrajícími na flétny na nebi objevily mraky. Sloužily jako slunečníky nad Jejich hlavami, jen aby získaly Krišnovu náklonnost.“