SLOKA 2
kusumita-vanarāji-śuṣmi-bhṛṅga
dvija-kula-ghuṣṭa-saraḥ-sarin-mahīdhram
madhupatir avagāhya cārayan gāḥ
saha-paśu-pāla-balaś cukūja veṇum
kusumita — kvetoucích; vana-rāji — mezi skupinami stromů; śuṣmi — pobláznĕnými; bhṛṅga — se včelami; dvija — ptáků; kula — a hejny; ghuṣṭa — ozývající se; saraḥ — jeho jezera; sarit — řeky; mahīdhram — a kopce; madhu-patiḥ — Pán Madhua (Kṛṣṇa); avagāhya — když vstoupil; cārayan — při pasení; gāḥ — krav; saha-paśu-pāla-balaḥ — ve společnosti pasáčků a Pána Balarāmy; cukūja — rozeznĕl; veṇum — svou flétnu.
Jezera, řeky a hory Vṛndāvanu znĕly zvuky, jež vydávaly pobláznĕné včely a hejna ptáků poletující mezi kvetoucími stromy. Madhupati (Śrī Kṛṣṇa) vešel do tohoto lesa ve společnosti pasáčků a Balarāmy a když pásl krávy, začal hrát na flétnu.
Slova cukūja veṇum naznačují, že Pán Kṛṣṇa mistrnĕ sladil tóny své flétny s libými zvuky vṛndāvanských pestrobarevných ptáků. To vytvářelo neodolatelnou, nebeskou hudbu.