SLOKA 20
evaṁ-vidhā bhagavato
yā vṛndāvana-cāriṇaḥ
varṇayantyo mitho gopyaḥ
krīḍās tan-mayatāṁ yayuḥ
evam-vidhāḥ — takové; bhagavataḥ — Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství; yāḥ — které; vṛndāvana-cāriṇaḥ — jenž se toulal po vṛndāvanském lese; varṇayantyaḥ — když popisovaly; mithaḥ — jedna druhé; gopyaḥ — gopī; krīḍaḥ — zábavy; tat-mayatām — plného pohroužení do extatické meditace o Nĕm; yayuḥ — dosáhly.
Když si takto gopī navzájem vyprávĕly hravé zábavy Nejvyššího Pána, jak se toulal po vṛndāvanském lese, plnĕ se pohroužily do myšlenek na Nĕho.
Śrīla Prabhupāda v této souvislosti komentuje: „To je dokonalý příklad vĕdomí Krišny: být vždy nĕjakým způsobem pohroužený v myšlenkách na Krišnu. Gopī to svým chováním neustále jasnĕ ukazují; proto Pán Caitanya prohlásil, že nikdo nemůže uctívat Nejvyššího Pána lepším způsobem, než jakým Ho uctívají gopī. Nepocházely z vysoce postavených bráhmanských nebo kšatrijských rodin; pocházely z rodin vaišjů, a to ještĕ ne z urozených vrstev obchodníků, ale rodin pastevců krav. Nemĕly příliš vysoké vzdĕlání, ačkoliv slyšely mnohou moudrost od bráhmanů, autorit na védské poznání. Jediné, co pro nĕ bylo důležité, bylo neustále zůstávat pohroužené v myšlenkách na Krišnu.“
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté první kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Gopī oslavují píseň Kṛṣṇovy flétny“.