SLOKA 8
cūta-pravāla-barha-stabakotpalābja
mālānupṛkta-paridhāna-vicitra-veśau
madhye virejatur alaṁ paśu-pāla-goṣṭhyāṁ
raṅge yathā naṭa-varau kvaca gāyamānau
cūta — mangovníku; pravāla — mladými výhonky; barha — pavími pery; stabaka — trsy kvĕtin; utpala — lotosů; abja — a leknínů; mālā — girlandami; anupṛkta — doplnĕné; paridhāna — Jejich odĕvy; vicitra — velmi rozmanitĕ; veśau — oblečení; madhye — uprostřed; virejatuḥ — oba září; alam — velkolepĕ; paśu-pāla — pasáčků krav; goṣṭhyām — ve shromáždĕní; raṅge — na pódiu; yathā — jako; naṭa-varau — dva vynikající tanečníci; kvaca — nĕkdy; gāyamānau — sami zpívající.
Kṛṣṇa a Balarāma, oblečení do půvabnĕ rozmanitých šatů, na kterých spočívají girlandy, a ozdobení pavími pery, lotosy, lekníny, čerstvými výhonky mangovníku a trsy poupat, velkolepĕ září ve skupinĕ pasáčků krav. Vypadají jako nejlepší z tanečníků vystupujících na divadelním pódiu a nĕkdy sami zpívají.
Gopī vzpomínají na zábavy Pána Kṛṣṇy a zpívají dál svou extatickou píseň. Chtĕly jít do lesa, kde se Kṛṣṇa vĕnoval svým zábavám, a z úkrytu nakukovat skrze listoví, aby vidĕly ten div, jak Kṛṣṇa a Balarāma s přáteli tančí a zpívají. To byla touha gopī, ale protože tam nemohly jít, zpívaly tuto píseň s pocity extatické lásky.