SLOKA 5
vācālaṁ bāliśaṁ stabdham
ajñaṁ paṇḍita-māninam
kṛṣṇaṁ martyam upāśritya
gopā me cakrur apriyam
vācālam — upovídaného; bāliśam — dítĕte; stabdham — namyšleného; ajñam — hloupého; paṇḍita-māninam — jenž se považuje za moudrého; kṛṣṇam — Kṛṣṇy; martyam — lidské bytosti; upāśritya — když přijali útočištĕ u; gopāḥ — pastevci; me — proti mnĕ; cakruḥ — jednali; apriyam — nepříznivĕ.
Tito pastevci se vůči mnĕ zachovali nepřátelsky, když přijali útočištĕ u této obyčejné lidské bytosti, Kṛṣṇy, který si o sobĕ myslí, že je velmi moudrý, ale přitom je jen hloupé, namyšlené, upovídané dítĕ.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho ve skutečnosti skrze Indrovy urážky bohynĕ Sarasvatī opĕvuje Kṛṣṇu. Ācārya vysvĕtluje: „Vācālam znamená ,ten, kdo umí hovořit v souladu s védskou autoritoù. Bāliśam znamená ,bez jakékoliv okázalosti, jako dítĕ̀. Stabdham znamená, že se nikomu neklaní, protože není nikdo, komu by mĕl vzdávat úctu, ajñam znamená, že není nic, co by mĕl ještĕ poznat, protože je vševĕdoucí, paṇḍita-māninam znamená, že znalci Absolutní Pravdy Ho chovají ve velké vážnosti a kṛṣṇam znamená, že je Nejvyšší Absolutní Pravdou s transcendentální podobou oplývající vĕčností a extází. Martyam znamená, že i když je Absolutní Pravdou, z lásky ke svým oddaným se přesto zjevuje v tomto svĕtĕ jako lidská bytost.“
Slovem vācālam chtĕl Indra Kṛṣṇu pokárat za mnoho drzých argumentů v duchu filosofií karma-mīmāṁsā a sāṅkhya, které Pán předložil, i když je sám neuznává; proto Ho Indra nazval slovem bāliśa neboli „nerozumný“. Slovo stabdha Indra použil proto, že Pán mluvil troufale i před vlastním otcem. I když se tedy Indra snažil Śrī Kṛṣṇu kritizovat, Pánův transcendentální charakter je ve skutečnosti bezúhonný, a tato kapitola ukáže, jak Indra uznal Pánovo postavení.