SLOKA 13
dustyajaś cānurāgo ’smin
sarveṣāṁ no vrajaukasām
nanda te tanaye ’smāsu
tasyāpy autpattikaḥ katham
dustyajaḥ — které se nelze zbavit; ca — a; anurāgaḥ — náklonnost; asmin — vůči Nĕmu; sarveṣām — všech; naḥ — nás; vraja-okasām — obyvatel Vraji; nanda — drahý Nando Mahārāji; te — tvému; tanaye — vůči synovi; asmāsu — vůči nám; tasya — Jeho; api — také; autpattikaḥ — přirozená; katham — jak.
Jak je možné, milý Nando, že se my ani ostatní obyvatelé Vraji nemůžeme zbavit neustálé náklonnosti vůči tvém synovi? A jak je možné, že On tak spontánnĕ tíhne k nám?
Samotné slovo kṛṣṇa znamená „dokonale přitažlivý“. Obyvatelé Vṛndāvanu se nemohli zbavit své neustálé lásky (anurāgy) k Pánu Kṛṣṇovi. Jejich postoj vůči Nĕmu nebyl přímo teistický, protože si nebyli jistí, zda je Bůh, nebo není. Přitahoval ale všechnu jejich lásku právĕ proto, že jako Bůh je všepřitažlivou osobou, nejvyšším cílem naší lásky.
Pastevci se také ptali: „Jak je možné, že mladý Kṛṣṇa cítí tuto trvalou lásku k nám?“ Nejvyšší Pán ve skutečnosti miluje všechny živé bytosti, které jsou vĕčnĕ Jeho dĕtmi. Na konci Bhagavad-gīty se Pán Kṛṣṇa dramaticky vyznává ze své lásky k Arjunovi a vybízí Arjunu, aby ji opĕtoval tím, že se Mu odevzdá. Śrī Caitanya Mahāprabhu ve svých modlitbách k Pánu Kṛṣṇovi říká: etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ – „Můj Pane, jsi ke Mnĕ velmi milostivý, ale Já jsem takový nešťastník, že se ve Mnĕ láska k Tobĕ neprobouzí.“ (Śikṣāṣṭaka 2) Zde Śrī Caitanya Mahāprabhu rovnĕž používá slovo anurāga. Naším neštĕstím je, že tuto anurāgu, láskyplnou náklonnost, kterou vůči nám Pán cítí, nejsme schopni opĕtovat. Ačkoliv jsme nekonečnĕ malí a nepatrní a Pán je nekonečnĕ přitažlivý, z nĕjakého důvodu Mu svou lásku nevĕnujeme. Za toto pošetilé rozhodnutí musíme nést zodpovĕdnost, protože to, zda se odevzdáme Bohu, nebo ne, je základní vyjádření naší svobodné vůle.
Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy poskytuje účinný systematický program, který pomáhá podmínĕným duším oživit jejich původní blažené vĕdomí, lásku k Bohu, vĕdomí Kṛṣṇy. Spletitosti vĕdomí Kṛṣṇy jsou tak podivuhodné, že nad nimi žasnou i Kṛṣṇovi vĕční společníci, obyvatelé Vṛndāvanu, jak ukazují tyto verše.