SLOKA 24
iti nanda-vacaḥ śrutvā
garga-gītaṁ taṁ vrajaukasaḥ
muditā nandam ānarcuḥ
kṛṣṇaṁ ca gata-vismayāḥ
iti — takto; nanda-vacaḥ — slova Nandy Mahārāje; śrutvā — když vyslechli; garga-gītam — výroky Gargy Ṛṣiho; vraja-okasaḥ — obyvatelé Vraji; muditāḥ — rozradostnĕní; nandam — Nandu Mahārāje; ānarcuḥ — uctili; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; ca — a; gata — zmizelá; vismayāḥ — jejich zmatenost.
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Obyvatele Vṛndāvanu rozradostnila slova Nandy Mahārāje, který jim sdĕloval výroky Gargy Muniho. Jejich zmatenost zmizela a s vážností uctili Nandu i Pána Kṛṣṇu.
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že slovo ānarcuḥ v tomto verši vyjadřuje, že obyvatelé Vṛndāvanu uctili Nandu a Kṛṣṇu obĕtinami v podobĕ vonných tyčinek, girland a odĕvů, jež s sebou přinesli ze svých domovů. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dodává, že obyvatelé Vṛndāvanu uctili Nandu a Kṛṣṇu tím, že jim s láskou vĕnovali drahokamy a zlaté mince. V dobĕ, kdy rozhovor probíhal, si podle všeho Pán Kṛṣṇa hrál v lese, a když se tedy vrátil domů, obyvatelé Vṛndāvanu Ho na znamení své podpory ozdobili nádhernými žlutými odĕvy, náhrdelníky, náramky, náušnicemi a korunami a volali „Sláva, sláva drahokamu Vṛndāvanu!“