SLOKA 3
cukruśus tam apaśyantaḥ
kṛṣṇa rāmeti gopakāḥ
bhagavāṁs tad upaśrutya
pitaraṁ varuṇāhṛtam
tad-antikaṁ gato rājan
svānām abhaya-do vibhuḥ
cukruśuḥ — hlasitĕ volali; tam — jeho, Nandu; apaśyantaḥ — když nevidĕli; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; rāma — ó Rāmo; iti — takto; gopakāḥ — pastevci; bhagavān — Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa; tat — to; upaśrutya — když uslyšel; pitaram — Jeho otec; varuṇa — Varuṇou; āhṛtam — unesený; tat — Varuṇy; antikam — do blízkosti; gataḥ — odebral se; rājan — můj milý králi Parīkṣite; svānām — svých oddaných; abhaya — nebojácnosti; daḥ — dárce; vibhuḥ — všemohoucí Pán.
Ó králi, když pastevci Nandu Mahārāje nikde nevidĕli, hlasitĕ volali: „Ó Kṛṣṇo! Ó Rāmo!“ Pán Kṛṣṇa uslyšel jejich nářek a pochopil, že Jeho otce zajal Varuṇa. Proto se všemohoucí Pán, jenž zbavuje své oddané strachu, vypravil ke dvoru Varuṇadevy.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že když se šel Nanda Mahārāja vykoupat do řeky, nĕkolik pastevců ho doprovázelo. Když nevyšel z vody, dali se do křiku a Pán Kṛṣṇa tam okamžitĕ přišel. Śrī Kṛṣṇa pochopil, co se stalo, vešel do vody a odebral se ke dvoru poloboha Varuṇy, odhodlaný zbavit svého otce a ostatní pastevce strachu z pouhého poloboha.