SLOKA 16
na caivaṁ vismayaḥ kāryo
bhavatā bhagavaty aje
yogeśvareśvare kṛṣṇe
yata etad vimucyate
na ca — ani; evam — takto; vismayaḥ — údiv; kāryaḥ — má být pociťován; bhavatā — tebou; bhagavati — v souvislosti s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství; aje — který je nezrozený; yoga-īśvara — mistrů yogy; īśvare — svrchovaným vládcem; kṛṣṇe — Pánem Kṛṣṇou; yataḥ — jímž; etat — tento (svĕt); vimucyate — je osvobozený.
Nemĕl bys být tak udivený Kṛṣṇou, nezrozeným vládcem všech mistrů mystických sil, Nejvyšší Osobností Božství. Vždyť je to přece On, kdo osvobozuje tento svĕt.
Parīkṣit Mahārāja nemĕl být tak udivený, že takzvané romantické pletky Pána Kṛṣṇy mají ve skutečnosti osvobozovat celý vesmír. To je koneckonců Pánův zámĕr – přivést všechny podmínĕné duše zpátky domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu plnému blaženosti a poznání. Pánovy milostné zábavy s gopīmi do tohoto plánu výbornĕ zapadají, protože nasloucháním o nich se my, kteří jsme skutečnĕ plní chtíče pocházejícího z hmotného vĕdomí, můžeme očistit a získat osvobození.
V prvním zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.33) říká Nārada Muni:
āmayo yaś ca bhūtānāṁ
jāyate yena su-vrata
tad eva hy āmayaṁ dravyaṁ
na punāti cikitsitam
„Není-li snad pravda, ó dobrá duše, že určitou vĕcí lze pod lékařským dozorem vyléčit i nemoc, kterou právĕ ta vĕc způsobila?“ Kṛṣṇovy romantické pletky, které jsou čisté, duchovní činnosti, tedy vyléčí ty, kdo o nich naslouchají, z nemoci hmotného chtíče.