No edit permissions for Čeština

SLOKA 34

reme tayā cātma-rata
ātmārāmo ’py akhaṇḍitaḥ
kāmināṁ darśayan dainyaṁ
strīṇāṁ caiva durātmatām

reme  —  užíval si; tayā  —  s Ní; ca  —  a; ātma-rataḥ  —  ten, který nachází potĕšení jen sám v sobĕ; ātma-ārāmaḥ  —  sám o sobĕ naprosto spokojený; api  —  ačkoliv; akhaṇḍitaḥ  —  v žádném případĕ ne neúplný; kāminām  —  obyčejných chtivých mužů; darśayan  —  ukazující; dainyam  —  degradovanost; strīṇām  —  obyčejných žen; ca eva  —  také; durātmatām  —  zatvrzelost srdce.

(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Pán Kṛṣṇa si s tou gopī užíval, i když nachází potĕšení jen ve vlastním nitru, protože je sám o sobĕ spokojený a úplný sám v sobĕ. Srovnáním tedy ukázal ubohost obyčejných chtivých mužů a žen se zatvrzelým srdcem.

Tento verš přímo vyvrací povrchní kritiku, kterou nĕkdy vznášejí materialisté proti zábavám Pána Kṛṣṇy. Filosof Aristoteles tvrdil, že obyčejné činnosti nejsou Boha hodné, a s touto představou na mysli nĕkteří lidé prohlašují, že Pán Kṛṣṇa nemůže být Absolutní Pravdou, jelikož Jeho jednání připomíná činnosti obyčejných lidských bytostí.

V tomto verši ale Śukadeva Gosvāmī důraznĕ poukazuje na to, že Pán Kṛṣṇa jedná na osvobozené úrovni vnitřní duchovní spokojenosti. Tuto skutečnost zde dokládají výrazy ātma-rata, ātmārāma a akhaṇḍita. Obyčejní lidé si nedovedou představit, že by pohledný mladý chlapec a krásná mladá dívka bĕhem romantických milostných hrátek v lese za mĕsíčního svitu mohli jednat čistým způsobem, bez egoistických tužeb a chtíče. Ale zatímco pro obyčejné lidi je Pán Kṛṣṇa nepochopitelný, ti, kdo Ho milují, dokáží snadno pochopit absolutní, čistou povahu Jeho činností.

Nĕkdo může namítnout, že „krása je v očích pozorovatele,“ a že si tedy Kṛṣṇovi oddaní jen představují, že Pánovy činnosti jsou čisté. Tento argument přehlíží mnoho významných skutečností. Cesta vĕdomí Kṛṣṇy, rozvoje lásky ke Kṛṣṇovi, například vyžaduje, aby oddaný přísnĕ dodržoval čtyři usmĕrňující zásady: vyhýbat se nedovolenému sexu, hazardování, omamným látkám a jedení masa, ryb i vajec. Když se zbaví hmotného chtíče a povznese na osvobozenou úroveň, nad hmotné touhy, pozná absolutní krásu Pána Kṛṣṇy. Tento proces není teoretický – praktikovalo ho a dokončilo mnoho tisíc velkých mudrců, kteří nám zanechali svůj zářný příklad a své jasné pokyny k cestĕ rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy.

Krása je rozhodnĕ v očích pozorovatele. Skutečná krása je ale vnímaná pohledem duše, ne chtivým pohledem hmotného tĕla. Proto védská literatura opakovanĕ zdůrazňuje, že jen ti, kdo jsou oproštĕni od hmotných tužeb, mohou vidĕt krásu Pána Kṛṣṇy očima čisté duše potřenýma balzámem lásky k Bohu. Nakonec lze zmínit, že když oddaný realizuje zábavy Pána Kṛṣṇy, zbaví se všech zbytků pohlavní touhy, a to je stav mysli, kterého lze stĕží dosáhnout meditací o hmotných pohlavních vztazích.

Závĕrečná poznámka: Kṛṣṇovy milostné zábavy dokonale završují Jeho kvalifikaci Nejvyšší Absolutní Pravdy. Vedānta uvádí, že Absolutní Pravda je zdrojem všeho, a proto rozhodnĕ nemůže postrádat jakékoliv krásy tohoto svĕta. Pouze díky tomu, že milostné pomĕry existují ve své čisté, duchovní podobĕ v Absolutním, mohou se ve zvrácené, hmotné podobĕ projevovat v tomto svĕtĕ. Zjevnou krásu tohoto svĕta se tedy nepatří absolutnĕ zavrhovat; je naopak třeba přijmout krásu v její čisté, duchovní podobĕ.

Od počátku vĕků vzbuzují milostné vztahy v mužích a ženách básnické zanícení. Láska v tomto svĕtĕ ale bohužel obvykle vede ke zdrcujícímu zklamání způsobenému zmĕnou v srdci nebo smrtí. I když nám tedy zpočátku mohou milostné vztahy připadat krásné a příjemné, zásahy hmotné přírody je nakonec zničí. Přesto není rozumné představu lásky úplnĕ zavrhovat. Mĕli bychom však přijmout milostnou připoutanost v její absolutní, dokonalé, čisté podobĕ, jak existuje v Bohu, beze stopy hmotného chtíče či sobeckosti. Právĕ o této čisté milostné připoutanosti – svrchované kráse a rozkoši Nejvyšší Pravdy – čteme zde na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu.

« Previous Next »