SLOKA 42
tato ’viśan vanaṁ candra
jyotsnā yāvad vibhāvyate
tamaḥ praviṣṭam ālakṣya
tato nivavṛtuḥ striyaḥ
tataḥ — pak; aviśan — vešly; vanam — do lesa; candra — mĕsíce; jyotsnā — svĕtlo; yāvat — kam až; vibhāvyate — bylo vidĕt; tamaḥ — do tmy; praviṣṭam — vstoupily; ālakṣya — když si všimly; tataḥ — poté; nivavṛtuḥ — upustily od toho; striyaḥ — ženy.
Potom gopī při svém hledání Kṛṣṇy vstoupily do hlubokého lesa, kam až dosáhlo svĕtlo mĕsíce. Jakmile však zjistily, že jsou ponořené ve tmĕ, rozhodly se vrátit.
Gopī vešly do tak hustého lesa, že do nĕj neproniklo ani svĕtlo úplňku. Tuto scénu popisuje také Viṣṇu Purāṇa:
praviṣṭo gahanaṁ kṛṣṇaḥ
padam atra na lakṣyate
nivartadhvaṁ śaśāṅkasya
naitad dīdhiti-gocaraḥ
„Jedna gopī řekla: ,Kṛṣṇa vešel do tak temné části lesa, že Jeho stopy nemůžeme vidĕt. Vraťme se tedy zpátky z této oblasti, kam se nedostane ani svĕtlo mĕsíce.̀“