SLOKA 7
kaccit tulasi kalyāṇi
govinda-caraṇa-priye
saha tvāli-kulair bibhrad
dṛṣṭas te ’ti-priyo ’cyutaḥ
kaccit — zda; tulasi — ó rostlinko tulasī; kalyāṇi — ó laskavá; govinda — Pána Kṛṣṇy; caraṇa — nohy; priye — jíž jsou drahé; saha — společnĕ s; tvā — tebou; ali — včel; kulaiḥ — roje; bibhrat — nesoucí; dṛṣṭaḥ — vidĕný; te — tebou; ati-priyaḥ — velmi drahý; acyutaḥ — Pán Acyuta.
Ó tulasī, jež jsi tak laskavá a jíž jsou nohy Govindy tak drahé, vidĕla jsi kolem jít toho, jenž nikdy neselhává, nesoucího tebe a obklopeného roji včel?
Ācāryové vysvĕtlují, že zde slovo caraṇa vyjadřuje úctu, podobnĕ jako ve výroku evaṁ vadanty ācārya-caraṇāḥ. Včely bzučící kolem girlandy, kterou mĕl Śrī Govinda na sobĕ, přitahovala vůnĕ tulasī mañjarī, které Mu byly obĕtovány. Gopī mĕly za to, že stromy neodpovídají proto, že jsou mužského rodu, ale že tulasī, která je ženou, by mohla mít soucit s jejich žalostným stavem.