SLOKA 1
gopya ūcuḥ
jayati te ’dhikaṁ janmanā vrajaḥ
śrayata indirā śaśvad atra hi
dayita dṛśyatāṁ dikṣu tāvakās
tvayi dhṛtāsavas tvāṁ vicinvate
gopyaḥ ūcuḥ — gopī řekly; jayati — je slavná; te — Tvým; adhikam — nesmírnĕ; janmanā — zrozením; vrajaḥ — zemĕ Vraja; śrayate — sídlí; indirā — Lakṣmī, bohynĕ štĕstí; śaśvat — trvale; atra — zde; hi — jistĕ; dayita — ó milovaný; dṛśyatām — kéž jsi vidĕn; dikṣu — na všech svĕtových stranách; tāvakāḥ — Tvoji (oddaní); tvayi — kvůli Tobĕ; dhṛta — udržované; asavaḥ — jejich životní vzduchy; tvām — Tebe; vicinvate — hledají.
Gopī řekly: Ó milovaný, Tvé zrození ve Vraji ji nesmírnĕ proslavilo, a proto zde neustále sídlí Indirā, bohynĕ štĕstí. My, Tvé oddané služebnice, žijeme jen kvůli Tobĕ. Hledáme Tĕ všude, tak se nám prosím ukaž.
Ti, kdo znají umĕní přednášení sanskrtských veršů, ocení vytříbenou sanskrtskou poezii této kapitoly. Konkrétnĕ míra veršů je neobyčejnĕ krásná a kromĕ toho u vĕtšiny z nich začínají v každém řádku první a sedmá slabika stejnou souhláskou a totéž platí pro druhé slabiky ve všech čtyřech řádcích.