SLOKA 17
rahasi saṁvidaṁ hṛc-chayodayaṁ
prahasitānanaṁ prema-vīkṣaṇam
bṛhad-uraḥ śriyo vīkṣya dhāma te
muhur ati-spṛhā muhyate manaḥ
rahasi — v ústraní; saṁvidam — důvĕrné rozhovory; hṛt-śaya — chtíče v srdci; udayam — vzedmutí; prahasita — usmĕvavý; ānanam — obličej; prema — láskyplné; vīkṣaṇam — pohledy; bṛhat — širokou; uraḥ — hruď; śriyaḥ — bohynĕ štĕstí; vīkṣya — když vidíme; dhāma — sídlo; te — Tvou; muhuḥ — znovu a znovu; ati — nesmírné; spṛhā — dychtĕní; muhyate — mate; manaḥ — mysl.
Naše mysli jsou znovu a znovu zmatené, když myslíme na důvĕrné rozhovory, které jsme s Tebou vedly v ústraní, když cítíme, jak v našich srdcích vzrůstá chtíč, a když vzpomínáme na Tvůj usmĕvavý obličej, Tvé láskyplné pohledy a širokou hruď, která je sídlem bohynĕ štĕstí. Zmocňuje se nás ta nejsilnĕjší touha po Tobĕ.