SLOKA 5
saḥ labdha-saṁjñaḥ punar utthito ruṣā
vyādāya keśī tarasāpatad dharim
so ’py asya vaktre bhujam uttaraṁ smayan
praveśayām āsa yathoragaṁ bile
saḥ — on, Keśī; labdha — když nabyl; saṁjñaḥ — vĕdomí; punaḥ — znovu; utthitaḥ — vstal; ruṣā — v hnĕvu; vyādāya — otvírající (tlamu) dokořán; keśī — Keśī; tarasā — rychle; apatat — rozbĕhl se; harim — ke Kṛṣṇovi; saḥ — On, Pán Kṛṣṇa; api — a; asya — jeho; vaktre — do tlamy; bhujam — svou paži; uttaram — levou; smayan — usmál se; praveśayām āsa — vrazil dovnitř; yathā — jako; uragam — had; bile — (leze) do díry.
Když se Keśī probral, hnĕvivĕ vstal, otevřel tlamu dokořán a opĕt se rozbĕhl k Pánu Kṛṣṇovi, aby Ho napadl. Pán se však jen usmál a vrazil koni svou levou paži do tlamy tak snadno, jako když had leze do díry v zemi.