KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ
Zabití démonů Keśīho a Vyomy
Tato kapitola popisuje zabití démona s podobou konĕ, Keśīho; Nāradovo oslavování budoucích zábav Pána Kṛṣṇy a Kṛṣṇovo zabití Vyomāsury.
Na Kaṁsův příkaz se démon Keśī promĕnil v obrovského konĕ a vyrazil do Vraji. Když se blížil, jeho hlasité ržání vydĕsilo všechny obyvatele, a tak začali hledat Śrī Kṛṣṇu. Jakmile Kṛṣṇa démona uvidĕl, předstoupil před nĕj a vyzval ho, aby přišel blíž. Keśī na Kṛṣṇu zaútočil a snažil se Ho kopnout předníma nohama, ale Pán ho za nĕ chytil, nĕkolikrát jím zatočil dokola a pak ho odhodil do vzdálenosti sta délek luku. Keśī zůstal nĕjakou dobu v bezvĕdomí, ale když se probral, opĕt na Kṛṣṇu zuřivĕ zaútočil s tlamou dokořán. Pán mu vrazil do tlamy svou levou paži, a když se do ní Keśī snažil zakousnout, pálila ho jako rozžhavené železo. Kṛṣṇova paže se stále zvĕtšovala, až nakonec démona zadusila a Keśī v nesmírných mukách zemřel. Pán Kṛṣṇa pak svou paži zase vytáhl. Zůstal klidnĕ stát, aniž by projevoval jakoukoliv pýchu, že démona zabil, zatímco polobozi Ho zasypávali kvĕty z nebes a oslavovali Pána modlitbami.
Brzy nato za Kṛṣṇou přišel Nārada Muni, vznešený mudrc mezi polobohy, a různými způsoby se k Nĕmu modlil, přičemž oslavoval Pánovy budoucí zábavy. Poté se Nārada poklonil a opĕt se vzdálil.
Jednoho dne, když Kṛṣṇa, Balarāma a pasáčkové pásli krávy, tak se zabrali do hry na schovávanou. Nĕkteří chlapci přijali úlohu ovcí, nĕkteří zlodĕjů a jiní ovčáků. Ti hledali ovce, které zlodĕji ukradli. Této hry využil Kaṁsou poslaný démon jménem Vyoma – převlékl se za pasáčka a zapojil se do skupiny „zlodĕjů“. Postupnĕ unesl nĕkolik pasáčků a uvrhl je do horské jeskynĕ, jejíž vchod zatarasil balvanem. Tak unesl Vyomāsura všechny kromĕ čtyř nebo pĕti pasáčků. Když Kṛṣṇa vidĕl, co démon provádí, rozbĕhl se za ním, chytil ho a zabil tak, jak se zabíjí obĕtní zvíře.
SLOKA 1-2: Śukadeva Gosvāmī pravil: Démon Keśī, kterého poslal Kaṁsa, se objevil ve Vraji jako velký kůň. Bĕžel rychlostí mysli a kopyty rozrýval zemi. Žínĕ jeho hřívy rozptýlily mraky a letadla polobohů po celé obloze a hlasitým ržáním vystrašil všechny přítomné.
SLOKA 3: Jakmile Keśī spatřil Pána stát před sebou, vyrazil k Nĕmu s nesmírnou zuřivostí a tlamou otevřenou dokořán, jako kdyby se chystal spolknout celou oblohu. Nepřemožitelný a nedostižný koňský démon se zuřivĕ rozbĕhl a Pána s lotosovýma očima se pokusil kopnout svýma předníma nohama.
SLOKA 4: Transcendentální Pán se však Keśīho kopanci vyhnul a poté ho rukama rozzlobenĕ chytil za nohy, zatočil jím ve vzduchu a opovržlivĕ ho odhodil do vzdálenosti sta délek luku, jako by Garuḍa mohl odhodit hada. Pak tam Pán Kṛṣṇa zůstal stát.
SLOKA 5: Když se Keśī probral, hnĕvivĕ vstal, otevřel tlamu dokořán a opĕt se rozbĕhl k Pánu Kṛṣṇovi, aby Ho napadl. Pán se však jen usmál a vrazil koni svou levou paži do tlamy tak snadno, jako když had leze do díry v zemi.
SLOKA 6: Keśīmu okamžitĕ vypadly zuby, jen co se dotkly ruky Nejvyššího Pána, kterou démon cítil horkou jako roztavené železo. V Keśīho tĕle se paže Nejvyšší Osobnosti velmi zvĕtšila, jako když se nemocný žaludek nafoukne kvůli zanedbané léčbĕ.
SLOKA 7: Jak zvĕtšující se paže Pána Kṛṣṇy úplnĕ zastavila Keśīho dech, démon křečovitĕ kopal nohama, jeho tĕlo pokryl pot a koulel očima. Pak se pokálel a padl na zem mrtvý.
SLOKA 8: Kṛṣṇa s mocnými pažemi vytáhl svou ruku z Keśīho tĕla, které se nyní podobalo dlouhému plodu karkaṭikā. Pán bez sebemenšího projevu pýchy na to, že tak snadno zabil svého nepřítele, přijal uctívání od polobohů v podobĕ kvĕtů, které na Nĕho shůry shazovali.
SLOKA 9: Můj milý králi, poté Pána Kṛṣṇu v soukromí navštívil velký mudrc mezi polobohy, Nārada Muni. Tento vznešený oddaný pak promluvil k Pánu, jenž provádí své zábavy bez jakéhokoliv úsilí.
SLOKA 10-11: (Nārada Muni řekl:) Ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, neomezený Pane, zdroji všech mystických sil, Pane vesmíru! Ó Vāsudevo, útočištĕ všech bytostí a nejlepší z Yaduovců! Ó Pane, jsi Nejvyšší Duše všech stvořených bytostí, spočívající neviditelnĕ v hlubinách srdce, jako oheň skrytý ve dřevĕ připraveném na podpal. Jsi svĕdek v nitru každého, Nejvyšší Osobnost a svrchované vládnoucí Božstvo.
SLOKA 12: Jsi útočištĕ všech duší, a jelikož jsi svrchovaný vládce, plníš si své touhy jednoduše svou vůlí. Působením své osobní tvořivé energie jsi na počátku projevil prvotní kvality hmotné přírody, a jejich prostřednictvím tvoříš, udržuješ a poté ničíš tento vesmír.
SLOKA 13: Ty, tento stvořitel, jsi nyní sestoupil na Zemi, abys zničil démonské Daityi, Pramathy a Rākṣasy, kteří se vydávají za krále, a také proto, abys ochraňoval zbožné.
SLOKA 14: Ten koňský démon byl tak strašný, že jeho ržání vydĕsilo polobohy do té míry, že opustili své nebeské království. Díky našemu šťastnému osudu jsi ho však s chutí zabil, jako by to byla hra.
SLOKA 15-20: Za pouhé dva dny, ó všemocný Pane, uvidím smrt Cāṇūry, Muṣṭiky a dalších zápasníků, spolu se smrtí slona Kuvalayāpīḍy i krále Kaṁsy – všechny Tvou rukou. Potom Tĕ uvidím zabít Kālayavanu, Muru, Naraku a démona s tĕlem lastury a také Tĕ uvidím ukrást kvĕt pārijāta a porazit Indru. Pak Tĕ uvidím, jak se ženíš s mnoha dcerami hrdinných králů poté, co jim zaplatíš svou statečností. Potom, ó Pane vesmíru, ve Dvārace vysvobodíš krále Nṛgu z kletby a přivlastníš si drahokam Syamantaka spolu s další manželkou. Přivedeš zpĕt brāhmaṇova mrtvého syna ze sídla svého služebníka Yamarāje a poté zabiješ Pauṇḍraku, spálíš mĕsto Kāśī a zničíš Dantavakru a krále Cedi bĕhem velké obĕti Rājasūya. Uvidím všechny tyto hrdinské zábavy, společnĕ s mnoha dalšími, které vykonáš bĕhem svého života ve Dvārace. Tyto zábavy jsou zde na Zemi oslavované v písních transcendentálních básníků.
SLOKA 21: Poté Tĕ uvidím, až se zjevíš jako zosobnĕný čas a budeš sloužit jako Arjunův vozataj a ničit celé armády vojáků, abys zbavil Zemi jejího břemene.
SLOKA 22: Vyhledejme útočištĕ u Tebe, Nejvyšší Osobnosti Božství. Oplýváš dokonale čistým duchovním vĕdomím a vždy si uchováváš svou původní totožnost. Jelikož Tvou vůli nikdy nic nemaří, již jsi dosáhl všeho, po čem se dá toužit, a působením své duchovní energie vĕčnĕ setrváváš mimo proud kvalit iluze.
SLOKA 23: Klaním se Ti, nejvyššímu vládci, který závisíš jen sám na sobĕ. Svou energií jsi vytvořil neomezená konkrétní uspořádání v tomto vesmíru. Nyní ses zjevil jako nejvĕtší hrdina mezi Yaduovci, Vṛṣṇiovci a Sātvaty a rozhodl ses zapojit do lidské bitvy.
SLOKA 24: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Nārada takto oslovil Pána Kṛṣṇu, vůdce yaduovské dynastie, poklonil se Mu na projev úcty. Potom se tento vznešený mudrc a významný oddaný s Pánem rozloučil a odešel, plný radosti z toho, že Ho spatřil na vlastní oči.
SLOKA 25: Po zabití démona Keśīho v boji Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dál pásl krávy a ostatní zvířata ve společnosti svých veselých přátel pasáčků. Tak přinášel štĕstí všem obyvatelům Vṛndāvanu.
SLOKA 26: Jednoho dne při pasení zvířat na úbočích hory hráli pasáčkové hru na kradení a ukrývání, při níž si rozdĕlovali úlohy zlodĕjů a ochránců.
SLOKA 27: V té hře, ó králi, hráli nĕkteří zlodĕje, jiní ovčáky a ještĕ jiní ovce. Hráli si šťastnĕ, bez obav z nebezpečí.
SLOKA 28: Tehdy se na scénĕ objevil mocný čarodĕj jménem Vyoma, syn démona Mayi. V převleku za pasáčka předstíral, že se zapojil do hry jako zlodĕj, a začal unášet vĕtšinu pasáčků, kteří hráli ovce.
SLOKA 29: Postupnĕ ten velký démon unášel víc a víc pasáčků a uvrhal je do jeskynĕ v hoře, kterou uzavíral balvanem. Nakonec ve hře zůstali jen čtyři nebo pĕt chlapců hrajících ovce.
SLOKA 30: Pán Kṛṣṇa, jenž poskytuje útočištĕ všem svatým oddaným, dokonale rozumĕl tomu, co Vyomāsura dĕlal. Když démon odvádĕl další pasáčky, Kṛṣṇa ho silou chytil, tak jako lev chytí vlka.
SLOKA 31: Démon přijal svou původní podobu, velkou a mocnou jako vysoká hora. Přestože se však ze všech sil snažil vysvobodit, nedokázal to, neboť v Pánovĕ pevném sevření přišel o svou sílu.
SLOKA 32: Pán Acyuta sevřel Vyomāsuru mezi svými pažemi a shodil ho na zem. Před zraky polobohů na nebesích ho potom Kṛṣṇa zabil stejnĕ, jako se zabíjí obĕtní zvíře.
SLOKA 33: Kṛṣṇa pak rozbil balvan uzavírající vchod do jeskynĕ a vyvedl uvĕznĕné pasáčky do bezpečí. Potom se vrátil do své pastevecké vesnice, Gokuly, zatímco polobozi a pasáčci opĕvovali Jeho slávu.