SLOKA 23
kṣamadhvaṁ mama daurātmyaṁ
sādhavo dīna-vatsalāḥ
ity uktvāśru-mukhaḥ pādau
śyālaḥ svasror athāgrahīt
kṣamadhvam—prosím promiňte; mama—moje; daurātmyam—krutosti; sādhavaḥ—oba jste svaté osoby; dīna-vatsalāḥ—a jste velice laskaví k bídným ubožákům; iti uktvā—když toto řekl; aśru-mukhaḥ—s očima plnýma slz; pādau—nohy; śyālaḥ—jeho švagr Kaṁsa; svasraḥ—své sestry a švagra; atha—pak; agrahīt—uchopil.
Kaṁsa prosil: “Moje milá sestro a milý švagře, oba jste svaté osoby, a proto prosím, buďte milostiví k ubožákovi, jako jsem já. Promiňte mi mé kruté činy.” Když to dořekl, padl Vasudevovi a Devakī k nohám s očima plnýma slz lítosti.
I když Kaṁsa mluvil velice pěkně o skutečném poznání, jeho minulé činy byly ohavné a kruté, a proto navíc prosil svou sestru a švagra o odpuštění ještě tak, že padl k jejich nohám a prohlásil se za velkého hříšníka.