KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ
Akrūrovy modlitby
Tato kapitola líčí Akrūrovy modlitby k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Akrūra se modlil: „Brahmā, který stvořil tento viditelný svĕt, vzešel z lotosu v pupku Nejvyššího Pána. Pĕt prvků hmotné přírody, pĕt jim odpovídajících předmĕtů vnímání, deset smyslů, ego, celková příroda, prvotní svořitel a polobozi – to vše pochází z údů Pánova tĕla. Nelze Ho poznat prostřednictvím smyslů, a tak ani Brahmā a ostatní polobozi neznají Jeho skutečnou totožnost.
Různé třídy lidí uctívají Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, různými způsoby. Ti, kdo pracují pro plody svých činů, Ho uctívají provádĕním védských obĕtí, filosofové zřeknutím se hmotné práce a rozvíjením duchovního poznání, yogī meditací, śivaisté uctíváním Pána Śivy, vaiṣṇavové následováním pokynů písem jako je Pañcarātra a další svaté osoby Jeho uctíváním jako původní podoby vlastního já, hmoty a vládnoucích polobohů. Stejnĕ jako řeky vtékají z různých stran do oceánu, nachází uctívání všech, kdo se odevzdávají tĕmto různým metodám, svůj konečný cíl v Nejvyšším Pánu Viṣṇuovi.
Podoba celého vesmíru, Virāṭ-rūpa, je pokládána za podobu Pána Viṣṇua. Tak jako se vodní živočichové pohybují ve vodĕ nebo jako drobný hmyz provrtává chodbičky v plodu udumbara, pohybují se všechny živé bytosti v Pánu. Tyto živé bytosti, zmatené Jeho Māyou, putují po cestĕ hmotného konání a mylnĕ se ztotožňují s tĕlem, domovem a tak dále. Pod vlivem iluze může hlupák přehlédnout vodní nádrž, která je zakrytá trávou a listy, a místo toho se hnát za fata morgánou. Podobnĕ živé bytosti v zajetí nevĕdomosti opouštĕjí Pána Viṣṇua a připoutávají se ke svým tĕlům, domovům a tak dále. Tito vĕrní služebníci svých smyslů nedovedou přijmout útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána. Jejich hmotné zapletení může skončit, pouze pokud Jeho milostí získají společnost svatých oddaných. Jedinĕ tehdy mohou službou čistým oddaným Pána rozvinout vĕdomí Kṛṣṇy.“
SLOKA 1: Śrī Akrūra pravil: Klaním se Ti, příčino všech příčin, původní a nevyčerpatelná Nejvyšší Osobo, Nārāyaṇe. Z kalichu lotosu zrozeného z Tvého pupku se zjevil Brahmā a jeho prostřednictvím vznikl tento vesmír.
SLOKA 2: Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter a jeho zdroj, falešné ego, mahat-tattva, celková hmotná příroda a její zdroj, expanze Nejvyššího Pána jako Puruṣa, mysl, smysly, smyslové předmĕty a vládnoucí božstva smyslů – všechny tyto příčiny vesmírného projevu pocházejí z Tvého transcendentálního tĕla.
SLOKA 3: Celková hmotná příroda a tyto ostatní prvky stvoření Tĕ dozajista nemohou znát takového, jaký jsi, neboť jsou projevené v říši netečné hmoty. Jelikož stojíš nad kvalitami přírody, ani Pán Brahma, který je jimi spoutaný, nezná Tvou pravou totožnost.
SLOKA 4: Čistí yogī uctívají Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství, tím, že Tĕ vnímají ve trojí podobĕ zahrnující živé bytosti, hmotné prvky, jež tvoří tĕla živých bytostí, a vládnoucí božstva tĕchto prvků.
SLOKA 5: Brāhmaṇové, kteří následují předpisy týkající se tří posvátných ohňů, Tĕ uctívají pronášením manter ze tří Véd a složitými ohňovými obĕťmi pro různé polobohy, kteří mají mnoho podob a jmen.
SLOKA 6: Nĕkteří lidé se při hledání duchovního poznání vzdávají všech hmotných činností a poté, co takto dosáhli klidu, provádĕjí obĕť formou filosofického zkoumání, aby uctívali Tebe jakožto původní podobu veškerého poznání.
SLOKA 7: A ještĕ jiní – ti s čistou inteligencí – následují pokyny vaiṣṇavských písem, která Ty sám šíříš. S myslí pohrouženou v myšlenkách na Tebe Tĕ uctívají jako jediného Nejvyššího Pána projevujícího se v mnoha podobách.
SLOKA 8: Jsou tu ještĕ další, kteří Tĕ, Nejvyššího Pána, uctívají v podobĕ Pána Śivy. Následují cestu jím popsanou a vykládanou různými způsoby mnoha učiteli.
SLOKA 9: Všichni tito lidé, můj Pane, dokonce i ti, kdo od Tebe odvrátili pozornost a uctívají jiná božstva, však ve skutečnosti uctívají pouze Tebe, ó ztĕlesnĕní všech polobohů.
SLOKA 10: Tak jako řeky zrozené z hor a plnĕné deštĕm tečou ze všech smĕrů do moře, dospĕjí všechny tyto cesty nakonec k Tobĕ, ó Pane.
SLOKA 11: Dobro, vášeň a nevĕdomost, kvality Tvé hmotné přírody, zaplétají všechny podmínĕné živé bytosti, od Brahmy až po nehybné tvory.
SLOKA 12: Klaním se Tobĕ, který jsi jako Nejvyšší Duše všech bytostí svĕdkem jejich vĕdomí s nestranným pohledem. Proud Tvých hmotných kvalit, vytvořený silou nevĕdomosti, teče mocnĕ mezi živými bytostmi, jež přijímají identitu polobohů, lidí a zvířat.
SLOKA 13-14: Oheň je považován za Tvou tvář, zemĕ za Tvé nohy, slunce za Tvé oko a nebe za Tvůj pupek. Svĕtové strany jsou Tvůj sluch, hlavní polobozi Tvé paže a oceány Tvé břicho. Nebesa jsou považována za Tvou hlavu a vítr za Tvůj životní vzduch a fyzickou sílu. Stromy a rostliny jsou chlupy na Tvém tĕle, mraky Tvé vlasy a hory jsou Tvé kosti a nehty, ó Nejvyšší. Plynutí dne a noci je mrkání Tvých očí, praotec lidstva jsou Tvé genitálie a déšť je Tvé semeno.
SLOKA 15: Všechny svĕty se svými vládnoucími polobohy a mnoha obyvateli mají svůj původ v Tobĕ, nevyčerpatelná Nejvyšší Osobnosti Božství. Tyto svĕty se pohybují uvnitř Tebe, základu mysli a smyslů, tak jako vodní živočichové plavou v moři nebo jako drobný hmyz vrtá chodbičky v plodu udumbara.
SLOKA 16: Aby sis užíval svých zábav, projevuješ se tady v hmotném svĕtĕ v různých podobách, a tyto inkarnace očišťují veškeré neštĕstí tĕch, kdo radostnĕ opĕvují Tvoji slávu.
SLOKA 17-18: Klaním se Tobĕ, příčinĕ stvoření, Pánu Matsyovi, jenž plaval v oceánu zkázy, Pánu Hayagrīvovi, hubiteli Madhua a Kaiṭabhy, obrovské želvĕ (Pánu Kūrmovi), jež držela horu Mandara, a inkarnaci kance (Pánu Varāhovi), jehož tĕšilo vyzdvižení Zemĕ.
SLOKA 19: Poklony Tobĕ, úžasnému lvu (Pánu Nṛsiṁhovi), který zbavuješ své svaté oddané strachu, a trpaslíku Vāmanovi, který překročil tři svĕty.
SLOKA 20: Poklony Tobĕ, Pane Bhṛguovců, který jsi vykácel les pyšné královské třídy, a Pánu Rāmovi, nejlepšímu z Raghuovy dynastie, který skoncoval s démonem Rāvaṇou.
SLOKA 21: Poklony Tobĕ, Pane Sātvatů, a Tvým podobám Vāsudevy, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy.
SLOKA 22: Poklony Tvé podobĕ bezchybného Pána Buddhy, jenž zmate Daityi a Dānavy, a Pánu Kalkimu, hubiteli pojídačů masa vydávajích se za krále.
SLOKA 23: Ó Nejvyšší Pane, živé bytosti v tomto svĕtĕ jsou zmatené Tvou klamnou energií. Podléhají mylným představám „já“ a „moje“, a tak jsou nucené putovat po cestách plodonosné práce.
SLOKA 24: I já jsem takto zmatený, ó všemocný Pane, a pošetile považuji své tĕlo, dĕti, domov, manželku, peníze a následovníky za skutečné, třebaže jsou přitom stejnĕ neskuteční jako sen.
SLOKA 25: Tak jsem mylnĕ považoval dočasné za vĕčné, své tĕlo za vlastní já a zdroje utrpení za zdroje štĕstí a snažil jsem se nacházet potĕšení v hmotných dualitách. Takto jsem byl pokrytý nevĕdomostí a nedokázal jsem rozpoznat Tebe jako pravý cíl mé lásky.
SLOKA 26: Odvrátil jsem se od Tebe, stejnĕ jako hlupák přehlédne vodní nádrž zakrytou rostlinami, které v ní rostou, a žene se za fatou morgánou.
SLOKA 27: Má inteligence je tak ochromená, že nenacházím sílu ovládnout svou mysl, která je rozrušená hmotnými touhami a činnostmi a neustále vláčená sem a tam mými umínĕnými smysly.
SLOKA 28: Takto pokleslý přicházím do útočištĕ ke Tvým nohám, ó Pane, neboť i když nečistí nemohou Tvých nohou nikdy dosáhnout, myslím si, že Tvou milostí je to přesto možné. Jedinĕ ten, jehož hmotný život skončil, ó Pane s lotosem v pupku, může službou Tvým čistým oddaným rozvinout vĕdomí Tebe.
SLOKA 29: Skládám poklony Nejvyšší Absolutní Pravdĕ, majiteli neomezených energií. Je ztĕlesnĕním čistého, transcendentálního poznání, zdrojem všech druhů vĕdomí a vládcem přírodních sil, jež ovládají živou bytost.
SLOKA 30: Ó synu Vasudevy, poklony Tobĕ, v nĕmž sídlí všechny živé bytosti. Ó Pane mysli a smyslů, znovu se Ti klaním. Ó Pane, prosím ochraň mĕ, který jsem Ti odevzdaný.