SLOKA 15
mṛtakaṁ dvipam utsṛjya
danta-pāṇiḥ samāviśat
aṁsa-nyasta-viṣāṇo ’sṛṅ-
mada-bindubhir aṅkitaḥ
virūḍha-sveda-kaṇikā
vadanāmburuho babhau
mṛtakam — mrtvého; dvipam — slona; utsṛjya — nestarající se o; danta — jeho kel; pāṇiḥ — v ruce; samāviśat — vstoupil (do arény); aṁsa — na rameno; nyasta — pokládající si; viṣāṇaḥ — kel; asṛk — krve; mada — a sloního potu; bindubhiḥ — kapkami; aṅkitaḥ — postříkaný; virūḍha — vylučující; sveda — (vlastního) potu; kaṇikā — jemnými kapkami; vadana — Jeho tvář; ambu-ruhaḥ — podobná lotosu; babhau — zářila.
Pán Kṛṣṇa nechal mrtvého slona ležet stranou a s klem v ruce vstoupil do zápasnické arény. S klem položeným rameni, kapkami sloní krve a potu po celém tĕle a lotosovou tváří pokrytou jemnými kapkami vlastního potu Pán zářil nesmírnou krásou.