SLOKA 13
puṇyā bata vraja-bhuvo yad ayaṁ nṛ-liṅga
gūḍhaḥ purāṇa-puruṣo vana-citra-mālyaḥ
gāḥ pālayan saha-balaḥ kvaṇayaṁś ca veṇuṁ
vikrīdayāñcati giritra-ramārcitāṅghriḥ
puṇyāḥ — zbožné; bata — vskutku; vraja-bhuvaḥ — různé oblasti Vraji; yat — v nichž; ayam — tato; nṛ — lidskými; liṅga — vlastnostmi; gūḍhaḥ — maskovaná; purāṇa-puruṣaḥ — prvotní Osobnost Božství; vana — složené z kvĕtů a jiných darů lesa; citra — úžasnĕ rozmanité; mālyaḥ — jehož girlandy; gāḥ — krávy; pālayan — pasoucí; saha — s; balaḥ — Pánem Balarāmou; kvaṇayan — hrající; ca — a; veṇum — na svou flétnu; vikrīḍayā — s různými zábavami; añcati — prochází se kolem; giritra — Pánem Śivou; ramā — a bohyní štĕstí; arcita — uctívané; aṅghriḥ — Jeho nohy.
Jak zbožné jsou oblasti Vraji, neboť se jimi prochází prvotní Osobnost Božství, maskující se lidskými vlastnostmi, a vĕnuje se svým mnoha zábavám! Pán, jehož nohy uctívá Pán Śiva i bohynĕ Ramā, je ozdobený úžasnĕ rozmanitými lesními girlandami, a jak ve společnosti Balarāmy pase krávy, hraje přitom na flétnu.
V tomto verši oddané ženy v publiku poukazují na rozdíl mezi Mathurou a Vṛndāvanem. Chtĕjí vyjádřit, že ve Vṛndāvanu se Kṛṣṇa jen baví se svými přítelkynĕmi a přáteli, zatímco zde v Mathuře je vystaven tyranizování od profesionálních zápasníků. Tak ženy zavrhují mĕsto Mathuru, jelikož se souží, když hledí na Kṛṣṇu bĕhem toho, co považují za nečestný zápas. Mathurā je samozřejmĕ také jedno z Pánových vĕčných sídel, ale zde ženy ve shromáždĕní projevují svou lásku v kritickém duchu.