SLOKA 38
taṁ samparetaṁ vicakarṣa bhūmau
harir yathebhaṁ jagato vipaśyataḥ
hā heti śabdaḥ su-mahāṁs tadābhūd
udīritaḥ sarva-janair narendra
tam — jeho; samparetam — mrtvého; vicakarṣa — vlekl; bhūmau — po zemi; hariḥ — lev; yathā — jako; ibham — slona; jagataḥ — všichni lidé; vipaśyataḥ — zatímco přihlíželi; hā hā iti — „ó, ó!“; śabdaḥ — zvuk; su-mahān — mocný; tadā — tehdy; abhūt — rozlehl se; udīritaḥ — vydávaný; sarva-janaiḥ — všemi lidmi; nara-indra — ó vládce lidí (králi Parīkṣite).
Pán pak před očima všech přítomných vlekl Kaṁsovo mrtvé tĕlo po zemi, jako když lev vleče mrtvého slona. Ó králi, všichni lidé v arénĕ bouřlivĕ volali „Ó! Ó!“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že mnoho lidí v publiku si myslelo, že Kaṁsa po svržení z vyvýšeného pódia pouze ztratil vĕdomí. Proto Pán Kṛṣṇa vlekl jeho mrtvolu, aby si každý uvĕdomil, že zlý král je opravdu mrtvý. Volání hā hā tedy vyjadřuje, jak byli náhlou královou smrtí lidé překvapení.
Úžas publika je také zmínĕn ve Viṣṇu Purāṇĕ:
tato hāhā-kṛtaṁ sarvam
āsīt tad-raṅga-maṇḍalam
avajñayā hataṁ dṛṣṭvā
kṛṣṇena mathureśvaram
„Poté se celá aréna zaplnila výkřiky údivu, když lidé vidĕli, že vládce Mathury byl opovržlivĕ zabit Kṛṣṇou.“