SLOKA 5
mayi tāḥ preyasāṁ preṣṭhe
dūra-sthe gokula-striyaḥ
smarantyo ’ṅga vimuhyanti
virahautkaṇṭhya-vihvalāḥ
mayi — Mĕ; tāḥ — ony; preyasām — ze všech milovaných vĕcí; preṣṭhe — nejdražšího; dūra-sthe — nacházejícího se daleko; gokula-striyaḥ — ženy z Gokuly; smarantyaḥ — vzpomínající na; aṅga — milý (Uddhavo); vimuhyanti — jsou zmatené; viraha — z odloučení; autkaṇṭhya — úzkostí; vihvalāḥ — přemožené.
Můj milý Uddhavo, pro tyto ženy z Gokuly jsem tím, co mají ze všeho nejradĕji. Když tedy na Mĕ, který jsem tak daleko, vzpomínají, přemáhá je úzkost z odloučení.
Vše, co je nám drahé, si chceme přivlastnit. V konečném smyslu je nejdražším objektem samotná naše duše, neboli naše vlastní já. Tak se vĕci v příznivém vztahu k našemu já také stávají drahými a snažíme se je vlastnit. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho je mezi nesčetnými milióny takto drahých vĕcí Śrī Kṛṣṇa tou nejdražší, dokonce dražší než vlastní já. Gopī si tuto skutečnost uvĕdomovaly, a tak byly kvůli silné lásce k Pánu zmatené odloučením od Nĕho. Nejradĕji by se vzdaly svých životů, ale Pánova transcendentální energie je udržovala naživu.