SLOKA 1-2
śrī-śuka uvāca
taṁ vīkṣya kṛṣānucaraṁ vraja-striyaḥ
pralamba-bāhuṁ nava-kañja-locanam
pītāmbaraṁ puṣkara-mālinaṁ lasan-
mukhāravindaṁ parimṛṣṭa-kuṇḍalam
su-vismitāḥ ko ’yam apīvya-darśanaḥ
kutaś ca kasyācyuta-veṣa-bhūṣaṇaḥ
iti sma sarvāḥ parivavrur utsukās
tam uttamaḥ-śloka-padāmbujāśrayam
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; tam — jeho; vīkṣya — když spatřily; kṛṣṇa-anucaram — služebníka Pána Kṛṣṇy (Uddhavu); vraja-striyaḥ — ženy z Vraji; pralamba — svĕšené; bāhum — jehož paže; nava — mladé; kañja — jako lotosy; locanam — jehož oči; pīta — žlutém; ambaram — v odĕvu; puṣkara — z lotosů; mālinam — s girlandou; lasat — zářící; makha — jehož tvář; aravindam — podobná lotosu; parimṛṣṭa — naleštĕné; kuṇḍalam — jehož náušnice; su-vismitāḥ — zcela užaslé; kaḥ — kdo; ayam — tento; apīvya — sličný; darśanaḥ — jehož zjev; kutaḥ — odkud; ca — a; kasya — patřící komu; acyuta — Kṛṣṇův; veṣa — mající odĕv; bhūṣaṇaḥ — a ozdoby; iti — toto říkající; sma — vskutku; sarvāḥ — všechny; parivavruḥ — obklopily; utsukāḥ — dychtivé; tam — ho; uttamaḥ-śloka — Pána Kṛṣṇy, jenž je oslavován nejlepší poezií; pada-ambuja — u lotosových nohou; āśrayam — který má útočištĕ.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Mladé ženy z Vraji užasly, když spatřily služebníka Pána Kṛṣṇy, který mĕl dlouhé paže, jehož oči se podobaly čerstvému lotosu, jenž mĕl na sobĕ žlutý odĕv a lotosovou girlandu a jehož lotosu podobná tvář zářila leskem naleštĕných náušnic. „Kdo je tento sličný muž?“ ptaly se gopī. „Odkud přišel a komu slouží? Má na sobĕ Kṛṣṇovy šaty a ozdoby!“ S tĕmito slovy se gopī dychtivĕ shlukly kolem Uddhavy, jehož útočištĕm byly lotosové nohy Pána Uttamaḥśloky, Śrī Kṛṣṇy.