SLOKA 14
kim iha bahu ṣaḍ-aṅghre gāyasi tvaṁ yadūnām
adhipatim agṛhāṇām agrato naḥ purāṇam
vijaya-sakha-sakhīnāṁ gīyatāṁ tat-prasaṅgaḥ
kṣapita-kuca-rujas te kalpayantīṣṭam iṣṭāḥ
kim — proč; iha — zde; bahu — hodnĕ; ṣaṭ-aṅghre — ó čmeláku (ty šestinohý); gāyasi — zpíváš; tvam — ty; yadūnām — Yaduovců; adhipatim — o vládci; agṛhāṇām — které nemají domov; agrataḥ — před; naḥ — námi; purāṇam — staré; vijaya — Arjuny; sakha — přítele; sakhīnām — pro přítelkynĕ; gīyatām — mĕlo by se zpívat; tat — Jeho; prasaṅgaḥ — cokoliv se týká; kṣapita — odstranĕná; kuca — jejichž ňader; rujaḥ — bolest; te — ony; kalpayanti — dají; iṣṭam — milodar, po nĕmž toužíš; iṣṭāḥ — Jeho milé.
Ó čmeláku, proč tady tolik zpíváš o Pánovi Yaduovců, před námi, které jsme lidmi bez domova? Tato vyprávĕní jsou pro nás staré zprávy. Radĕji o tom příteli Arjuny zpívej před Jeho novými přítelkynĕmi, jejichž touhu pálící v ňadrech nyní utišil. Tyto ženy ti jistĕ dají milodar, o který žebráš.
Slovy agṛhāṇām agrato naḥ Rādhārāṇī lká nad tím, že i když se Ona a ostatní gopī vzdaly svých domovů, aby milovaly Kṛṣṇu v milostném vztahu, Pán je opustil a stal se princem ve velkém královském mĕstĕ Yaduovců. Slovo vijaya kromĕ významu „vítĕz, Arjuna,“ také označuje přímo Śrī Kṛṣṇu, který je ve všem, o co usiluje, vždy vítĕzný, a slovo purāṇam kromĕ významu „staré (zprávy)“ rovnĕž vyjadřuje, že Śrī Kṛṣṇa je oslavován ve starobylých védských písmech, která nesou toto jméno.
V tomto verši vidíme v náladĕ Rādhārāṇī semeno žárlivého hnĕvu, který vzniká ze zdánlivého opovržení Kṛṣṇou, doprovázeného sarkastickým nedůvĕřivým pohledem na Nĕho. Tento verš tudíž odpovídá následujícímu popisu vijalpy z Ujjvala-nīlamaṇi (14.186):
vyaktayāsūyayā gūḍha-
māna-mudrāntarālayā
agha-dviṣi kaṭākṣoktir
vijalpo viduṣāṁ mataḥ
„Vijalpa je podle učených autorit sarkastická řeč oslovující hubitele Aghy a otevřenĕ vyjadřující žárlivost a zároveň naznačující hnĕvivou pýchu toho, kdo ji pronáší.“