SLOKA 31
ātmā jñāna-mayaḥ śuddho
vyatirikto ’guṇānvayaḥ
suṣupti-svapna-jāgradbhir
māyā-vṛttibhir īyate
ātmā — duše; jñāna-mayaḥ — obsahující transcendentální poznání; śuddhaḥ — čistá; vyatiriktaḥ — oddĕlená; aguṇa-anvayaḥ — nezapojená v reakcích hmotných kvalit; suṣupti — v hlubokém spánku; svapna — v bĕžném spánku; jāgradbhiḥ — a při bdĕlém vĕdomí; māyā — hmotné energie; vṛttibhiḥ — prostřednictvím činností; īyate — je vnímaná.
Duše je tvořená čistým vĕdomím neboli poznáním, a tak se liší od všeho hmotného a není zapojená ve spletitých vazbách přírodních kvalit. Můžeme ji vnímat skrze tři činnosti hmotné přírody známé jako bdĕlost, spánek a hluboký spánek.
Je zde jasnĕ uvedeno, že duše, ātmā, je tvořena čistým poznáním, čistým vĕdomím, a je tedy ontologicky odlišná od hmotné přírody. Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že slovo ātmā může být také chápáno ve smyslu „Nejvyšší Duše, Pán Kṛṣṇa“. Jelikož Pán v předchozích verších právĕ vysvĕtlil, že všechny hmotné jevy jsou expanze Jeho samotného, slova māyā-vṛttibhir īyate vyjadřují, že hlubokým studiem tohoto svĕta dospĕjeme ke vnímání Boha. I z tohoto pohledu by gopī nemĕly naříkat.