SLOKA 9-10
iti gopyo hi govinde
gata-vāk-kāya-mānasāḥ
kṛṣṇa-dūte samāyāte
uddhave tyakta-laukikāḥ
gāyantyaḥ prīya-karmāṇi
rudantyaś ca gata-hriyaḥ
tasya saṁsmṛtya saṁsmṛtya
yāni kaiśora-bālyayoḥ
iti — takto; gopyaḥ — gopī; hi — vskutku; govinde — na Govindu; gata — zamĕřující; vāk — svou řeč; kāya — tĕla; mānasaḥ — a mysli; kṛṣṇa-dūte — Kṛṣṇův posel; samāyāte — když přijel a byl s nimi; uddhave — Uddhava; tyakta — opouštĕjící; laukikāḥ — svĕtské záležitosti; gāyantyaḥ — zpívající; priya — svého milovaného; karmāṇi — o činnostech; rudantyaḥ — naříkající; ca — a; gata-hriyaḥ — zapomínající na veškerý stud; tasya — Jeho; saṁsmṛtya saṁsmṛtya — intenzívnĕ vzpomínající znovu a znovu; yāni — kterých; kaiśora — mládí; bālyayoḥ — a dĕtství.
Takto hovořící gopī, jejichž slova, tĕla a mysli byly plnĕ vĕnované Pánu Govindovi, opustily všechnu svou pravidelnou práci, když teď mezi nĕ přišel Kṛṣṇův posel Śrī Uddhava. Neustále vzpomínaly na činnosti, které jejich milovaný Kṛṣṇa provádĕl v dĕtství a mládí, zpívaly o nich a naříkaly, beze všeho studu.
Slovo bālyayoḥ zde vyjadřuje, že gopī Kṛṣṇu bezvýhradnĕ milovaly již od dĕtství. I když jim tedy společenská zvyklost přikazovala nevyjevovat svou lásku před ostatními, zapomnĕly na všechny vnĕjší ohledy a před Kṛṣṇovým poslem, Uddhavou, otevřenĕ naříkaly.