SLOKA 13-14
sa tān nara-vara-śreṣṭhān
ārād vīkṣya sva-bāndhavān
pratyutthāya pramuditaḥ
pariṣvajyābhinandya ca
nanāma kṛṣṇaṁ rāmaṁ ca
sa tair apy abhivāditaḥ
pūjayām āsa vidhi-vat
kṛtāsana-parigrahān
saḥ — on (Akrūra); tān — je (Kṛṣṇu, Balarāmu a Uddhavu); nara-vara — z význačných osobností; śreṣṭhān — nejvĕtší; ārāt — zdálky; vīkṣya — když uvidĕl; sva — své (Akrūrovy); bāndhavān — příbuzné; pratyutthāya — poté, co vstal; pramuditaḥ — radostnĕ; pariṣvajya — poté, co objal; abhinandya — poté, co uvítal; ca — a; nanāma — poklonil se; kṛṣṇam rāmam ca — Pánu Kṛṣṇovi a Pánu Balarāmovi; saḥ — on; taiḥ — Jimi; api — a; abhivāditaḥ — pozdraven; pūjayām āsa — uctíval; vidhi-vat — podle pokynů písem; kṛta — kteří učinili; āsana — křesel; parigrahān — přijetí.
Akrūra s velkou radostí vstal, když je zdálky uvidĕl přicházet, své příbuzné a nejvĕtší ze vznešených osobností. Poté, co je objal a přivítal, poklonil se Akrūra Kṛṣṇovi a Balarāmovi a Ti ho na oplátku také pozdravili. Když se pak jeho hosté posadili na svá křesla, uctíval je podle zásad písem.
Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že Pán Śrī Kṛṣṇa a ostatní přišli za Akrūrou v přátelském duchu. Nejprve Akrūra reagoval na tuto přátelskou náladu a potom, v rámci prokazování pohostinnosti, zaujal svůj přirozený oddaný postoj vůči Pánu, a tak se Śrī Kṛṣṇovi a Śrī Balarāmovi poklonil.