SLOKA 26
kaḥ paṇḍitas tvad aparaṁ śaraṇaṁ samīyād
bhakta-priyād ṛta-giraḥ suhṛdaḥ kṛta-jñāt
sarvān dadāti suhṛdo bhajato ’bhikāmān
ātmānam apy upacayāpacayau na yasya
kaḥ — který; paṇḍitaḥ — učenec; tvat — než jsi Ty; aparam — k jinému; śaraṇam — do útočištĕ; samīyāt — uchýlil by se; bhakta — ke Tvým oddaným; priyāt — láskyplný; ṛta — vždy pravdivá; giraḥ — jehož slova; suhṛdaḥ — dobrodinec; kṛta-jñāt — vdĕčný; sarvān — vše; dadāti — dáváš; suhṛdaḥ — svým oddaným-dobrodincům; bhajataḥ — kteří Tĕ uctívají; abhikāmān — touhy; ātmānam — sebe sama; api — dokonce; upacaya — zvĕtšení; apacayau — nebo zmenšení; na — nikdy; yasya — jehož.
Který učenec by se uchýlil do útočištĕ k nĕkomu jinému než k Tobĕ, jenž jsi láskyplný, vdĕčný a pravdomluvný dobrodinec svých oddaných? Tĕm, kdo Tĕ uctívají s upřímným přátelstvím, dáváš vše, po čem touží, dokonce i sebe sama, ale přesto Tĕ nikdy nepřibývá ani neubývá.
Tento verš popisuje Pána i Jeho oddané jako suhṛdaḥ, „dobrodince“. Pán je dobrodinec svého oddaného a oddaný s láskou přeje Pánu veškeré štĕstí. I v tomto svĕtĕ může nĕkdy nadbytek lásky zplodit přílišnou úzkostlivost. Například často vidíme, že matka si dĕlá zbytečné starosti o své dospĕlé dítĕ, které přitom není v žádném nebezpečí. Odrostlé dítĕ může být bohaté, schopné a zdravé, a láskyplná starost matky přesto zůstává. Podobnĕ čistý oddaný vždy cítí láskyplnou starost o Pána Kṛṣṇu, jejímž příkladem je matka Yaśodā, která dokázala na Kṛṣṇu myslet jen jako na svého krásného syna.
Pán Kṛṣṇa slíbil Akrūrovi, že po zabití Kaṁsy navštíví jeho domov, a nyní svůj slib dodržel. Akrūra to bere na vĕdomí a oslavuje Pána jako „toho, kdo drží své slovo“ (ṛta-giraḥ). Pán je kṛta-jña, vdĕčný za sebemenší uctívání od oddaného, a dokonce i když oddaný zapomene, Pán nezapomíná.