SLOKA 57
taṁ māninaḥ svābhibhavaṁ yaśaḥ-kṣayaṁ
pare jarāsandha-mukhā na sehire
aho dhig asmān yaśa ātta-dhanvanāṁ
gopair hṛtaṁ keśariṇāṁ mṛgair iva
tam — ta; māninaḥ — pyšní; sva — jejich; abhibhavam — porážka; yaśaḥ — jejich čest; kṣayam — ničící; pare — nepřátelé; jarāsandha-mukhāḥ — v čele s Jarāsandhou; na sehire — nemohli snést; aho — ó; dhik — bĕda; asmān — nám; yaśaḥ — čest; ātta-dhanvanām — lučištníků; gopaiḥ — pastevci; hṛtam — ukradena; keśariṇām — lvů; mṛgaiḥ — malými zvířaty; iva — jako kdyby.
Králové nepřátelští vůči Pánu v čele se Jarāsandhou nemohli snést tuto ponižující porážku. Vykřikli: „Ó, bĕda nám! Třebaže jsme mocní lučištníci, zbavili nás cti pouzí pastevci, jako kdyby malá zvířata ukradla čest lvů!“
Z posledních dvou veršů této kapitoly je zřejmé, že zvrácená inteligence démonů způsobuje, že vnímají vĕci přesnĕ opačnĕ vůči skutečnosti. Je jasnĕ uvedeno, že Kṛṣṇa unesl Rukmiṇī jako lev beroucí si svou kořist ze středu smečky šakalů. Démoni však vidĕli sebe jako lvy a Pána Kṛṣṇu jako nižší stvoření. Bez vĕdomí Kṛṣṇy se život stane nanejvýš nebezpečným.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k padesáté třetí kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Kṛṣṇa unáší Rukmiṇī.“