KAPITOLA PADESÁTÁ ŠESTÁ
Drahokam Syamantaka
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa získal zpĕt drahokam Syamantaka, aby oslabil falešná obvinĕní proti sobĕ, a oženil se s dcerou Jāmbavāna a Satrājita. Sehráním zábavy týkající se drahokamu Syamantaka Pán ukázal marnost hmotného bohatství.
Když Śukadeva Gosvāmī zmínil, že král Satrājit urazil Pána Kṛṣṇu kvůli drahokamu Syamantaka, král Parīkṣit byl zvĕdavý na podrobnosti této události. Śukadeva Gosvāmī tedy vyprávĕl tento příbĕh.
Král Satrājit získal drahokam Syamantaka milostí svého nejlepšího dobrodince, boha slunce Sūryi. Satrājit připevnil drahokam k řetĕzu, který si poté zavĕsil na krk a odjel do Dvāraky. Obyvatelé si mysleli, že je samotný bůh slunce, šli za Kṛṣṇou a řekli Mu, že Ho přišel navštívit Pán Sūrya. Kṛṣṇa však odpovĕdĕl, že muž, který přišel, není Sūrya, ale král Satrājit, a nesmírnĕ září proto, že má na sobĕ drahokam Syamantaka.
Ve Dvārace Satrājit umístil cenný kámen na zvláštní oltář ve svém domĕ. Drahokam každý den vytvořil velké množství zlata a mĕl také další moc – zajišťoval, že všude tam, kde byl řádnĕ uctíván, nemohlo dojít k žádnému neštĕstí.
Při jedné příležitosti Pán Śrī Kṛṣṇa požádal Satrājita, aby drahokam daroval králi Yaduovců, Ugrasenovi. Satrājit však odmítl, neboť byl posedlý chamtivostí. Krátce nato Satrājitův bratr Prasena odjel na koni z mĕsta lovit s drahokamem Syamantaka na krku. Prasenu na cestĕ zabil lev a odnesl drahokam do jeskynĕ v hoře, kde shodou okolností žil král medvĕdů, Jāmbavān. Jāmbavān lva zabil a dal drahokam svému synovi na hraní.
Když se bratr krále Satrājita nevracel, král se domníval, že ho zabil Śrī Kṛṣṇa kvůli drahokamu Syamantaka. Pán Kṛṣṇa se doslechl o této zvĕsti kolující mezi lidmi a aby očistil své jméno, odjel s nĕkolika občany nalézt Prasenu. Jeli po jeho stopĕ a nakonec našli jeho tĕlo a tĕlo jeho konĕ ležet na cestĕ. Dál uvidĕli tĕlo lva, kterého Jāmbavān zabil. Pán Kṛṣṇa řekl občanům, aby zůstali před jeskyní, zatímco vešel dovnitř ji prozkoumat.
Pán vstoupil do Jāmbavānovy jeskynĕ a spatřil drahokam Syamantaka ležící vedle dítĕte. Když se však Kṛṣṇa pokusil drahokam vzít, chůva dítĕte varovnĕ vykřikla a přivolala rychle Jāmbavāna. Jāmbavān považoval Kṛṣṇu za obyčejného muže a začal s ním bojovat. Oba bojovali bez přestání dvacet osm dní, až nakonec Jāmbavān z Pánových úderů zeslábl. Nyní pochopil, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, a začal Ho velebit. Pán se dotkl Jāmbavāna svou lotosovou rukou, rozptýlil jeho strach a potom vysvĕtlil vše o drahokamu. Jāmbavān s velkou oddaností ochotnĕ daroval drahokam Syamantaka Pánu spolu se svou neprovdanou dcerou Jāmbavatī.
Mezitím společníci Pána Kṛṣṇy čekali dvanáct dní, až Kṛṣṇa vyjde z jeskynĕ, a pak se vrátili skleslí do Dvāraky. Všichni Kṛṣṇovi přátelé a členové rodiny byli nesmírnĕ zarmoucení a začali pravidelnĕ uctívat bohyni Durgu, aby zajistili Pánův bezpečný návrat. Zatímco konali toto uctívání, Pán Kṛṣṇa vstoupil do mĕsta ve společnosti své nové manželky. Zavolal Satrājita do královského snĕmu a po vyložení celého příbĕhu o záchranĕ drahokamu Syamantaka mu drahokam vrátil. Satrājit drahokam přijal, ale s velkou hanbou a lítostí. Vrátil se domů a tam se rozhodl vĕnovat Pánu Kṛṣṇovi nejen drahokam, ale také svou dceru jako odčinĕní za svůj přestupek proti Pánovým lotosovým nohám. Śrī Kṛṣṇa přijal ruku Satrājitovy dcery Satyabhāmy, která byla obdařena všemi božskými vlastnostmi. Drahokam však odmítl a vrátil ho králi Satrājitovi.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Satrājit urazil Pána Kṛṣṇu, snažil se to odčinit, jak nejlépe mohl, darem v podobĕ své dcery a drahokamu Syamantaka.
SLOKA 2: Mahārāja Parīkṣit se zeptal: Ó brāhmaṇo, čím král Satrājit urazil Pána Kṛṣṇu? Kde vzal drahokam Syamantaka a proč dal svou dceru Nejvyššímu Pánovi?
SLOKA 3: Śukadeva Gosvāmī pravil: Sūrya, bůh slunce, cítil velkou náklonnost ke svému oddanému Satrājitovi. Polobůh se zachoval jako jeho nejvĕtší přítel a jako symbol své spokojenosti mu dal drahokam zvaný Syamantaka.
SLOKA 4: Satrājit vstoupil do Dvāraky s drahokamem na krku. Zářil jasnĕ jako samotné slunce, ó králi, a kvůli záři drahokamu nebyl nerozpoznán.
SLOKA 5: Když lidé zdálky hledĕli na Satrājita, jeho záře je oslepila. Považovali ho za boha slunce Sūryu a šli to říci Pánu Kṛṣṇovi, který v té dobĕ hrál v kostky.
SLOKA 6: (Obyvatelé Dvāraky řekli:) Poklony Tobĕ, ó Nārāyaṇe, ó držiteli lastury, disku a kyje, ó lotosooký Dāmodare, ó Govindo, ó milovaný potomku Yaduovců!
SLOKA 7: Pán Savitā Tĕ přišel navštívit, ó Pane vesmíru. Oslepuje každému oči svými silnĕ zářícími paprsky.
SLOKA 8: Nejvznešenĕjší polobozi ve třech svĕtech Tĕ jistĕ dychtí vyhledat, ó Pane, když ses nyní skryl v yaduovské dynastii. Přišel Tĕ sem tedy navštívit nezrozený bůh slunce.
SLOKA 9: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když lotosooký Pán slyšel tato nevinná slova, široce se usmál a řekl: „To není bůh slunce Ravi, ale Satrājit, který září díky svému drahokamu.“
SLOKA 10: Král Satrājit vstoupil do svého honosného domova a slavnostnĕ vykonal příznivé obřady. Kvalifikované brāhmaṇy nechal instalovat drahokam Syamantaka ve své domácí chrámové místnosti.
SLOKA 11: Drahokam každý den vytvářel osm bhār zlata, můj milý Prabhu, a na místĕ, kde byl uchováván a řádnĕ uctíván, se nevyskytovala neštĕstí jako hlad či předčasná smrt a také zla jako hadí uštknutí, mentální a fyzické nemoci a podvodníci.
SLOKA 12: Při jedné příležitosti Pán Kṛṣṇa požádal Satrājita, aby drahokam dal yaduovskému králi Ugrasenovi, ale Satrājit byl tak chamtivý, že odmítl. Nepomyslel na závažnost přestupku, který spáchal odepřením Pánovy žádosti.
SLOKA 13: Jednou Satrājitův bratr Prasena poté, co si povĕsil zářivý drahokam na krk, usedl na konĕ a odjel lovit do lesa.
SLOKA 14: Prasenu a jeho konĕ zabil lev a drahokam vzal. Když však vstoupil do jeskynĕ v hoře, zabil ho Jāmbavān, který drahokam chtĕl.
SLOKA 15: V jeskyni Jāmbavān nechal svého mladého syna hrát si s drahokamem Syamantaka jako s hračkou. Když mezitím Satrājit vidĕl, že se jeho bratr nevrací, byl hluboce znepokojen.
SLOKA 16: Řekl: „Mého bratra, který odjel do lesa s drahokamem na krku, pravdĕpodobnĕ zabil Kṛṣṇa.“ Lidé se doslechli o tomto nařčení a začali si je navzájem šeptat do uší.
SLOKA 17: Když se Pán Kṛṣṇa doslechl tuto zvĕst, chtĕl odstranit poskvrnĕní své povĕsti. Vzal tedy s sebou nĕkolik obyvatel Dvāraky a vydal se zpĕt po Prasenovĕ stopĕ.
SLOKA 18: V lese našli Prasenu a jeho konĕ, oba zabité lvem. Dále pak našli na úbočí hory mrtvého lva zabitého Ṛkṣou (Jāmbavānem).
SLOKA 19: Pán rozmístil své poddané venku před hrozivou, velmi temnou jeskyní krále medvĕdů a potom do ní sám vstoupil.
SLOKA 20: Tam Pán Kṛṣṇa uvidĕl, že se z nejcennĕjšího z drahokamů stala dĕtská hračka. Rozhodl se jej odnést a přistoupil k dítĕti.
SLOKA 21: Chůva dítĕte při spatření té pozoruhodné osoby vykřikla strachem. Jāmbavān, nejsilnĕjší ze silných, zaslechl její výkřiky a rozhnĕvanĕ se rozbĕhl k Pánu.
SLOKA 22: Jāmbavān si nebyl vĕdom Jeho pravého postavení a považoval Ho za obyčejného človĕka. Proto se hnĕvivĕ pustil s Nejvyšším Pánem, svým vládcem, do boje.
SLOKA 23: Oba se zuřivĕ potýkali a každý byl odhodlaný zvítĕzit. Bojovali proti sobĕ různými zbranĕmi a potom kameny, kmeny stromů a nakonec holýma rukama jako dva jestřábi bojující o kus masa.
SLOKA 24: Boj pokračoval bez oddechu dvacet osm dní. Oba protivníci do sebe bili pĕstmi, které dopadaly jako rachotící údery blesku.
SLOKA 25: Jāmbavān, na jehož vyboulené svaly dopadaly údery pĕstí Pána Kṛṣṇy, jehož síla ochabovala a končetiny se potily, velmi žasl a nakonec promluvil k Pánu.
SLOKA 26: (Jāmbavān řekl:) Nyní vím, že jsi životní vzduch a smyslová, mentální a tĕlesná síla všech živých bytostí. Jsi Pán Viṣṇu, původní osoba, svrchovaný, všemocný vládce.
SLOKA 27: Jsi svrchovaný stvořitel všech stvořitelů vesmíru a základní podstata všeho stvořeného. Jsi pokořitel všech pokořitelů, Nejvyšší Pán a Nejvyšší Duše všech duší.
SLOKA 28: Jsi ten, který donutil oceán udĕlat cestu, když jsi svými pohledy koutky očí lehce projevil svůj hnĕv a rozrušil krokodýly a ryby timiṅgila ve vodních hlubinách. Jsi ten, který postavil velký most, aby si získal slávu, kdo spálil mĕsto Laṅku a jehož šípy uťaly Rāvaṇovy hlavy, které potom spadly na zem.
SLOKA 29-30: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó králi, potom Pán Kṛṣṇa oslovil krále medvĕdů, který pochopil pravdu. Lotosooký Pán, Osobnost Božství, syn Devakī, se dotkl Jāmbavāna rukou, která udĕluje veškerá požehnání, a promluvil ke svému oddanému se vznešeným soucitem. Jeho důstojný hlas dunĕl hluboce jako mrak.
SLOKA 31: (Pán Kṛṣṇa pravil:) To kvůli tomuto drahokamu, ó vládce medvĕdů, jsme přišli do tvé jeskynĕ. Zamýšlím drahokam použít k vyvrácení falešných nařčení vůči Mé osobĕ.
SLOKA 32: Takto oslovený Jāmbavān šťastnĕ uctil Pána Kṛṣṇu tím, že Mu nabídl svou panenskou dceru Jāmbavatī spolu s drahokamem.
SLOKA 33: Poté, co Pán Śauri vstoupil do jeskynĕ, lidé z Dvāraky, kteří Ho doprovázeli, čekali dvanáct dní, aniž Ho spatřili vyjít opĕt ven. Nakonec čekání vzdali a vrátili se s velkým zármutkem do svého mĕsta.
SLOKA 34: Když Devakī, Rukmiṇī-devī, Vasudeva a Pánovi ostatní příbuzní a přátelé slyšeli, že nevyšel z jeskynĕ, všichni naříkali.
SLOKA 35: Zarmoucení obyvatelé Dvāraky prokleli Satrājita a obrátili se na božstvo Durgy jménem Candrabhāgā, ke které se modlili o Kṛṣṇův návrat.
SLOKA 36: Když obyvatelé dokončili uctívání polobohynĕ, odpovĕdĕla jim a slíbila splnit jejich žádost. Právĕ tehdy se Pán Kṛṣṇa, který dosáhl svého zámĕru, před nimi objevil ve společnosti své nové manželky, čímž jim způsobil radost.
SLOKA 37: Když všichni lidé uvidĕli Pána Hṛṣīkeśu vrátit se jako z mrtvých, doprovázeného svou novou manželkou a s drahokamem Syamantaka na krku, vyvolalo to jejich jásot.
SLOKA 38: Pán Kṛṣṇa povolal Satrājita do královského snĕmu. Tam Kṛṣṇa v přítomnosti krále Ugraseny oznámil záchranu drahokamu a potom jej formálnĕ předal Satrājitovi.
SLOKA 39: Satrājit velkou hanbou sklopil hlavu, vzal drahokam a vrátil se domů s lítostí nad svým hříšným chováním.
SLOKA 40-42: Král Satrājit přemýšlel o svém ohavném přestupku a obával se možnosti sporu s Pánovými mocnými oddanými. Uvažoval: „Jak se mohu zbavit svého znečištĕní a jak se mnou může být Pán Acyuta spokojen? Co mohu udĕlat, abych získal zpĕt své štĕstí a vyhnul se kletbĕ lidí za to, že jsem tak krátkozraký, lakomý, pošetilý a chamtivý? Dám Pánu svoji dceru, drahokam všech žen, spolu s drahokamem Syamantaka. To je vskutku jediný správný způsob, jak si Ho udobřit.“
SLOKA 43: Poté, co se král Satrājit takto inteligentnĕ rozhodl, osobnĕ zařídil předání své krásné dcery a drahokamu Syamantaka Pánu Kṛṣṇovi.
SLOKA 44: Pán se oženil se Satyabhāmou řádným náboženským způsobem. Mĕla vynikající chování, spolu s krásou, velkodušností a všemi ostatními dobrými vlastnostmi, a ucházelo se o ni mnoho mužů.
SLOKA 45: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sdĕlil Satrājitovi: Nemáme zájem vzít si ten drahokam zpĕt, ó králi. Jsi oddaný boha slunce, nechť tedy zůstane ve tvém vlastnictví. Tak z nĕj budeme mít také prospĕch.