SLOKA 29-30
iti vijñāta-viijñānam
ṛkṣa-rājānam acyutaḥ
vyājahāra mahā-rāja
bhagavān devakī-sutaḥ
abhimṛśyāravindākṣaḥ
pāṇinā śaṁ-kareṇa tam
kṛpayā parayā bhaktaṁ
megha-gambhīrayā girā
iti — takto; vijñāta-vijñānam — který pochopil pravdu; ṛkṣa — medvĕdů; rājānam — ke králi; acyutaḥ — Pán Kṛṣṇa; vyājahāra — promluvil; mahā-rāja — ó králi (Parīkṣite); bhagavān — Nejvyšší Pán; devakī-suraḥ — syn Devakī; abhimṛśya — dotýkající se; aravinda-akṣaḥ — lotosooký; pāṇinā — svou rukou; śam — přízeň; kareṇa — která udĕluje; tam — k nĕmu; kṛpayā — se soucitem; parayā — velkým; bhaktam — ke svému oddanému; megha — jako mrak; gambhīrayā — hlubokým; girā — hlasem.
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó králi, potom Pán Kṛṣṇa oslovil krále medvĕdů, který pochopil pravdu. Lotosooký Pán, Osobnost Božství, syn Devakī, se dotkl Jāmbavāna rukou, která udĕluje veškerá požehnání, a promluvil ke svému oddanému se vznešeným soucitem. Jeho důstojný hlas dunĕl hluboce jako mrak.