SLOKA 26
namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye
namaḥ — nejuctivĕjší poklony; paṅkaja-nābhāya — Pánu, jenž má ve středu svého břicha zvláštní prohlubeň připomínající lotosový kvĕt; namaḥ — poklony; paṅkaja-māline — ten, jehož vždy zdobí girlanda z lotosových kvĕtů; namaḥ — poklony; paṅkaja-netrāya — ten, jehož pohled chladí jako lotosový kvĕt; namaḥ te — uctivé poklony Tobĕ; paṅkaja-aṅghraye — Tobĕ, na Jehož chodidlech jsou znaky lotosového kvĕtu (a o Nĕmž se proto říká, že má lotosové nohy).
Skládám uctivé poklony Tobĕ, ó Pane, jehož břicho je poznačeno prohlubní podobnou lotosovému kvĕtu, jenž jsi neustále ozdobený girlandami z lotosových kvĕtů, jehož pohled chladí jako lotos a jenž máš na chodidlech reliéfy lotosů.
Královna Kuntī vĕnovala tu samou modlitbu, která se nachází v prvním zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, kapitole 8, verši 22. Zde uvedené významy slov a překlad jsou převzaté od Śrīly Prabhupādy.
Můžeme si také povšimnout, že ačkoliv se Kuntina modlitba objevuje na počátku Bhāgavatamu, pronesla ji mnoho let po události zde popsané.