KAPITOLA ŠEDESÁTÁ

SLOKA 1: Śrī Bādarāyaṇi pravil: Jednou ve společnosti svých služebnic královna Rukmiṇī osobnĕ sloužila svému manželovi, duchovnímu mistrovi vesmíru, ovíváním, zatímco odpočíval na jejím lůžku.

SLOKA 2: Nezrozený Pán, Osobnost Božství, svrchovaný vládce, který tvoří, udržuje a potom pohlcuje tento vesmír jednoduše jako svou hru, se zrodil mezi Yaduovci, aby ochránil své vlastní zákony.

SLOKA 3-6: Komnaty královny Rukmiṇī byly nesmírnĕ krásné, pyšnily se baldachýnem se zářícími šňůrami perel a zářivými drahokamy sloužícími jako lampy. Tu a tam visely girlandy z jasmínu a ostatních kvĕtin přitahující roje bzučících včel a neposkvrnĕné paprsky mĕsíce vnikaly dovnitř otvory mřížových oken. Zatímco se vůnĕ tyčinek z aguru linula z okenních otvorů ven, můj milý králi, vánek nesoucí vůni pārijātového háje vnášel do pokoje náladu zahrady. Tam královna sloužila svému manželovi, Nejvyššímu Pánu všech svĕtů, zatímco ležel na skvostném polštáři na jejím lůžku, mĕkkém a bílém jako mléčná pĕna.

SLOKA 7: Bohynĕ Rukmiṇī vzala z ruky služebnice vĕjíř z jačích chlupů s rukojetí vykládanou drahokamy a pak začala uctívat svého pána ovíváním.

SLOKA 8: Královna Rukmiṇī, jejíž ruku zdobily prsteny, náramky a vĕjíř cāmara, stála vedle Pána Kṛṣṇy a celá zářila. Její drahokamy vykládané nákotníčky cinkaly a náhrdelník se třpytil, červený od kuṅkumy z ňader zahalených koncem sārī. Na bocích mĕla neocenitelný opasek.

SLOKA 9: Zatím Pán Kṛṣṇa hledĕl na ni, samotnou bohyni štĕstí, která toužila pouze po Nĕm, usmál se. Pán přijímá různé podoby, aby konal své zábavy, a byl potĕšen, že podoba, kterou bohynĕ štĕstí přijala, se právĕ hodila k tomu, aby sloužila jako Jeho společnice. Její okouzlující tvář zdobily kučeravé vlasy, náušnice, medailónek na krku a nektar jejího jasného, šťastného úsmĕvu. Pán k ní potom takto promluvil.

SLOKA 10: Nejvyšší Pán pravil: Má milá princezno, ucházeli se o tebe mnozí králové mocní jako vládci planet. Všichni byli hojnĕ obdařeni politickým vlivem, bohatstvím, krásou, štĕdrostí a fyzickou silou.

SLOKA 11: Jelikož jim tĕ tvůj bratr a otec nabídli, proč jsi odmítla krále Cedi a všechny ostatní nápadníky, kteří před tebou stáli omámeni Amorem? Proč sis místo toho vybrala Nás, kteří se ti vůbec nevyrovnáme?

SLOKA 12: Vydĕšeni tĕmito králi, ó ženo s půvabným obočím, jsme přijali útočištĕ v oceánu. Stali jsme se nepřáteli mocných mužů a opustili jsme Náš královský trůn.

SLOKA 13: Ó ženo s krásným obočím, ženám je obvykle souzeno trpĕt, když žijí s muži, jejichž chování je nevypočitatelné a kteří následují cestu neschválenou společností.

SLOKA 14: Nemáme hmotný majetek a jsme drazí tĕm, kdo také nic nevlastní. Proto Mĕ, ó štíhlá, bohatí stĕží kdy uctívají.

SLOKA 15: Manželství a přátelství se hodí pro dva lidi sobĕ rovné bohatstvím, původem, vlivem, fyzickým vzhledem a schopnostmi zplodit dobré potomstvo, ale nikdy pro výše a níže postavené.

SLOKA 16: Ó Vaidarbhī, jelikož nejsi prozíravá, neuvĕdomila sis to, a proto sis vybrala za manžela Nás, i když nemáme žádné dobré vlastnosti a jsme oslavováni pouze zmatenými žebráky.

SLOKA 17: Nyní bys mĕla rozhodnĕ přijmout vhodnĕjšího manžela, prvotřídního muže královského stavu, který ti může pomoci dosáhnout všeho, co chceš v tomto i v příštím životĕ.

SLOKA 18: Králové jako Śiśupāla, Śālva, Jarāsandha a Dantavakra Mĕ všichni nenávidĕjí, ó ženo s krásnýmmi stehny, tak jako tvůj starší bratr Rukmī.

SLOKA 19: Unesl jsem tĕ, Má dobrá ženo, abych rozptýlil domýšlivost tĕchto králů, neboť byli zalepeni a opojeni mocí. Mým zámĕrem bylo připravit zlomyslné o sílu.

SLOKA 20: Nestaráme se o manželky, dĕti a bohatství. Jsme vždy spokojeni sami o sobĕ, a proto nepracujeme pro tĕlo a domov, ale jsme pouze svĕdkem, tak jako oheň.

SLOKA 21: Śukadeva Gosvāmī pravil: Rukmiṇī se považovala za Pánem zvláštĕ milovanou, protože nikdy neopustil její společnost. Tím, že jí řekl tyto vĕci, zničil její pýchu, a potom se odmlčel.

SLOKA 22: Bohynĕ Rukmiṇī nikdy předtím od svého milovaného, Pána vládců vesmíru, neslyšela takové nepříjemné vĕci a polekala se. Srdce se jí rozechvĕlo a v hrozivé úzkosti se rozplakala.

SLOKA 23: Svou jemnou nohou s načervenalou září nehtů škrábala zemi a slzy, zčernalé jejími očními stíny, jí skrápĕly kuṅkumou zčervenalá ňadra. Stála tam se sklopenou tváří a hlase zalknutým nesmírným žalem.

SLOKA 24: Rukmiṇina mysl byla přemožena neštĕstím, strachem a lítostí. Náramky jí sklouzly z ruky a vĕjíř jí spadl na zem. Ve své zmatenosti náhle omdlela, vlasy se jí rozcuchaly a tĕlo spadlo na zem jako banánovník vyvrácený vĕtrem.

SLOKA 25: Když milostivý Pán Kṛṣṇa vidĕl, že Jeho milovaná je k Nĕmu tak připoutaná láskou, že nedokázala pochopit plný význam Jeho škádlení, mĕl s ní soucit.

SLOKA 26: Pán rychle sestoupil z lůžka, projevil čtyři paže, zvedl ji, uchopil její vlasy a pohladil jí tvář svou lotosovou rukou.

SLOKA 27-28: Nejvyšší Pán, cíl svých oddaných, jí otřel slzami zalité oči a ňadra skropená slzami žalu a objal svou ctnostnou manželku, která netoužila po ničem kromĕ Nĕho samotného, ó králi. Śrī Kṛṣṇa, zkušený v umĕní utĕšovat, jemnĕ utĕšil ubohou Rukmiṇī, jejíž mysl byla zmatena Jeho důmyslným žertováním a která si nezasloužila tak trpĕt.

SLOKA 29: Nejvyšší Pán pravil: Ó Vaidarbhī, nebuď se Mnou nespokojená. Vím, že jsi Mi plnĕ oddaná. Promluvil jsem pouze v žertu, má milovaná, protože jsem chtĕl slyšet, co řekneš.

SLOKA 30: Také jsem chtĕl vidĕt tvou tvář se rty chvĕjícími se láskyplným hnĕvem, načervenalé koutky tvých očí vrhajících pohledy úkosem a tvé krásné obočí svraštĕlé hnĕvem.

SLOKA 31: Nejvĕtším potĕšením, kterého si svĕtští hospodáři mohou doma užívat, je trávit čas žertováním se svými milovanými manželkami, Má milá plachá a náladová.

SLOKA 32: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, královnu Vaidarbhī zcela uklidnil. Pochopila, že Jeho slova byla pronesena v žertu. Zbavila se tedy strachu, že ji její milovaný zavrhne.

SLOKA 33: Rukmiṇī se stydlivĕ usmívala, zatímco vrhala okouzlující, láskyplné pohledy na tvář Pána, nejlepšího z mužů, a takto promluvila, ó potomku Bharaty.

SLOKA 34: Śrī Rukmiṇī pravila: Ve skutečnosti jsi řekl pravdu, ó lotosooký. Vskutku se nehodím pro všemocného Pána, Osobnost Božství. Jak lze srovnávat tohoto Nejvyššího Pána, který je vládcem tří hlavních božstev a tĕší se ze své vlastní slávy, a mĕ, ženu se svĕtskými vlastnostmi, jejíž nohou se chytají pošetilci?

SLOKA 35: Ano, můj Pane Urukramo, uléháš v oceán jako kdyby se bál hmotných kvalit, a takto se v čistém vĕdomí zjevuješ v srdci jako Nadduše. Neustále bojuješ s pošetilými hmotnými smysly a vskutku dokonce i Tvoji služebníci zavrhují výsadu kralování, jež vede ke slepotĕ nevĕdomosti.

SLOKA 36: Tvé jednání, záhadné i pro mudrce, kteří si vychutnávají med Tvých lotosových nohou, je jistĕ nepochopitelné pro lidské bytosti, které se chovají jako zvířata. A tak jako jsou transcendentální Tvé činnosti, ó všemocný Pane, platí to i o činnostech Tvých následovníků.

SLOKA 37: Nic nevlastníš, protože nad Tebou nic neexistuje. Obdarovávají Tĕ dokonce i velcí příjemci darů — Brahmā a ostatní polobozi. Ti, kdo jsou zaslepeni svým bohatství a pohrouženi v uspokojování svých smyslů, Tĕ nepoznají v podobĕ smrti. Ale bohům, příjemcům darů, jsi ten nejdražší, tak jako oni Tobĕ.

SLOKA 38: Jsi vtĕlením všech lidských cílů a sám jsi konečným cílem života. Inteligentní osoby toužící Tĕ dosáhnout, ó všemocný Pane, opouštĕjí všechno ostatní. To oni jsou hodni Tvé společnosti, nikoliv muži a ženy pohroužení v požitku a zármutku vyplývajících z jejich vzájemného chtíče.

SLOKA 39: S vĕdomím, že vznešení mudrci, kteří se vzdali daṇḍy sannyāsīho, rozhlašují Tvou slávu, že jsi Nejvyšší Duše všech svĕtů a že jsi tak milostivý, že rozdáváš i sebe sama, jsem si Tĕ vybrala za manžela a zavrhla Pána Brahmu, Pána Śivu a vládce nebes, jejichž všechny nadĕje jsou zničeny silou času, který se rodí ze Tvého obočí. Jaký zájem bych tedy mohla mít o jakékoliv jiné nápadníky?

SLOKA 40: Můj Pane, tak jako lev zažene menší zvířata, aby si vybral svůj právoplatný podíl, Ty jsi zahnal shromáždĕné krále drnčením svého luku Śārṅgy a potom sis jako svůj podíl vzal mĕ. Je tedy naprostá pošetilost, můj milý Gadāgrajo, říci, že jsi přijal útočištĕ v oceánu ze strachu z tĕchto králů.

SLOKA 41: Nejlepší z králů, kteří toužili po Tvé společnosti – Aṅga, Vainya, Jāyanta, Nāhuṣa, Gaya a ostatní – opustili svou absolutní svrchovanost a odešli do lesa Tĕ hledat. Jak mohli tito králové trpĕt zklamáním v tomto svĕtĕ, ó lotosooký?

SLOKA 42: Vůnĕ Tvých lotosových nohou, které oslavují velcí svĕtci, udĕluje lidem osvobození a je sídlem bohynĕ Lakṣmī. Která žena by přijala útočištĕ u nĕjakého jiného muže poté, co ucítila tuto vůni? Jelikož jsi sídlem transcendentálních vlastností, která smrtelná žena schopná rozpoznat svůj skutečný zájem by nebrala na tuto vůni ohled a místo toho by závisela na nĕkom, kdo neustále podléhá hroznému strachu?

SLOKA 43: Protože jsi pro mĕ vhodný, vybrala jsem si Tebe, vládce a Nejvyšší Duši všech svĕtů, který plníš naše touhy v tomto a v příštím životĕ. Nechť Tvé nohy, které osvobozují od klamu tím, že přicházejí za svým uctívatelem, poskytnou útočištĕ mnĕ, která jsem se potulovala z jedné hmotné situace do druhé.

SLOKA 44: Ó neklesající Kṛṣṇo, nechť se každý z Tebou jmenovaných králů stane manželem ženy, jejíž uši nikdy neslyšely Tvoji slávu, o které se zpívá ve shromáždĕních Śivy a Brahmy. Koneckonců, v domovech tĕchto žen žijí tito králové jako osli, voli, psi, kočky a otroci.

SLOKA 45: Žena, která si nedokáže vychutnávat vůni medu Tvých lotosových nohou, se stane naprosto pomatenou, a tak přijme za manžela nebo milence živou mrtvolu pokrytou kůží, vousy, nehty, vlasy a chlupy a naplnĕnou masem, kostmi, krví, parazity, výkaly, hlenem, žlučí a vzduchem.

SLOKA 46: O lotosooký, ačkoliv jsi spokojen sám o sobĕ, a tak na Mĕ zřídka obracíš pozornost, prosím požehnej mi stálou láskou ke Tvým nohám. Když přijímáš převahu vášnĕ, abys projevil vesmír, pohlížíš na mĕ, čímž mi projevuješ svou vskutku nejvĕtší milost.

SLOKA 47: Ve skutečnosti nepovažuji Tvá slova za falešná, Madhūsudano. Neprovdané dívce se často zalíbí muž, jako v případĕ Amby.

SLOKA 48: Mysl nevĕrné ženy vždy touží po nových milencích, i když je vdaná. Inteligentní muž by nemĕl o takovou necudnou manželku pečovat, neboť jinak přijde o štĕstí jak v tomto tak v příštím životĕ.

SLOKA 49: Nejvyšší Pán pravil: Ó svatá ženo, ó princezno, podvedli jsme tĕ pouze proto, že jsme tĕ chtĕli slyšet takto mluvit. Vskutku vše, co jsi odpovĕdĕla na Má slova, je dozajista pravdivé.

SLOKA 50: Jakákoliv požehnání, ve která doufáš, aby ses zbavila hmotných tužeb, jsou vždy tvá, ó půvabná a vznešená ženo, neboť jsi Má čistá oddaná.

SLOKA 51: Ó bezhříšná, nyní jsem na vlastní oči vidĕl tvoji čistou lásku a ctnostnou připoutanost ke svému manželovi. I když jsi byla otřesena Mými slovy, tvoji mysl nebylo možné ode Mnĕ odloučit.

SLOKA 52: Ačkoliv mám moc udĕlit duchovní osvobození, chtíčem posedlé osoby Mĕ uctívají askezí a sliby, aby získaly Má požehnání pro svůj svĕtský rodinný život. Tyto osoby jsou zmateny Mojí klamnou energií.

SLOKA 53: Ó svrchovaný zdroji lásky, nepožehnaní jsou ti, kdo i po získání Mnĕ, Pána osvobození i hmotného bohatství, touží pouze po hmotných pokladech. Tyto svĕtské zisky lze nalézt i v pekle. Jelikož jsou tyto osoby posedlé uspokojováním smyslů, peklo je pro nĕ vhodným místem.

SLOKA 54: Naštĕstí, ó paní domu, jsi Mi vždy prokazovala vĕrnou oddanou službu, která osvobozuje z hmotné existence. Konat tuto službu je velmi obtížné pro závistivé, zvláštĕ pro ženu, jejíž zámĕry jsou zlé, která žije pouze pro uspokojení svých tĕlesných žádostí a vyžívá se v neupřímnosti.

SLOKA 55: Ve všech svých palácích nemohu najít žádnou jinou stejnĕ milující manželku jako jsi ty, ó nanejvýš vážená. Když ses mĕla vdát, nebrala jsi ohled na všechny krále, kteří se shromáždili, aby se ucházeli o tvou ruku, a jen proto, že jsi slyšela pravdivá vyprávĕní o Mnĕ, vyslala jsi ke Mnĕ brāhmaṇu se svou důvĕrnou zprávou.

SLOKA 56: Když byl tvůj bratr, který byl poražen v bitvĕ a potom zohyzdĕn, pozdĕji zabit bĕhem hazardní hry na Aniruddhovĕ svatbĕ, cítila jsi nesnesitelný zármutek, a přesto jsi ze strachu, že Mĕ ztratíš, neřekla ani slovo. Tímto mlčením jsi Mĕ přemohla.

SLOKA 57: Když jsi vyslala posla se svým nanejvýš důvĕrným plánem a Já jsem přesto odložil cestu za tebou, začala jsi vidĕt celý svĕt jako prázdný a chtĕla jsi opustit tĕlo, které nemohlo být nikdy dáno nikomu jinému než Mnĕ. Nechť ti vždy zůstane tato tvá vznešenost; nemohu ti ji nijak oplatit kromĕ radostného podĕkování za tvoji oddanost.

SLOKA 58: Śukadeva Gosvāmī pravil: A tak si sám o sobĕ spokojený Nejvyšší Pán vesmíru užíval s bohyní štĕstí, vĕnoval se s ní mileneckým rozhovorům a takto napodoboval lidské způsoby.

SLOKA 59: Všemocný Pán Hari, učitel všech svĕtů, se podobnĕ choval jako obyčejný hospodář v palácích svých ostatních královen a plnil náboženské povinnosti muže s rodinou.