SLOKA 18-19
manujeṣu ca sā vṛṣnīn
śūram ānakadundubhim
vyalikhad rāma-kṛṣṇau ca
pradyumnaṁ vīkṣya lajjitā
aniruddhaṁ vilikhitaṁ
vīkṣyoṣāvāṅ-mukhī hriyā
so ’sāv asāv iti prāha
smayamānā mahī-pate
manujeṣu — z lidí; ca — a; sā — ona (Citralekhā); vṛṣṇīn — Vṛṣṇiovce; śūram — Śūrasenu; ānakadundubhim — Vasudevu; vyalikhat — nakreslila; rāma-kṛṣṇau — Balarāmu a Kṛṣṇu; ca — a; pradyumnam — Pradyumnu; vīkṣya — vidící; lajjitā — stydící se; aniruddham — Aniruddhu; vilikhitam — nakreslila; vīkṣya — vidící; ūṣā — Ūṣā; avāk — sklánĕjící; mukhī — hlavu; hriyā — zahanbenĕ; saḥ asau asau iti — „To je on! To je on!“; prāha — pravila; smayamānā — usmívající se; mahī-pate — ó králi.
Ó králi, z lidí Citralekhā nakreslila obrazy Vṛṣṇiovců, včetnĕ Śūraseny, Ānakadundubhiho, Balarāmy a Kṛṣṇy. Když Ūṣā spatřila obraz Pradyumny, zastydĕla se, a když uvidĕla Aniruddhův obraz, sklonila zahanbenĕ hlavu. S úsmĕvĕm zvolala: „To je on! To je on!“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī podává tento další vhled: Když Ūṣā spatřila obraz Pradyumny, zastydĕla se, protože si pomyslela: „Toto je můj tchán.“ Potom uvidĕla obraz svého milence Aniruddhy a radostnĕ vykřikla.