SLOKA 25-26
tāṁ tathā yadu-vīreṇa
bhujyamānāṁ hata-vratām
hetubhir lakṣayāṁ cakrur
āpṛītāṁ duravacchadaiḥ
bhaṭā āvedayāṁ cakrū
rājaṁs te duhitur vayam
viceṣṭitaṁ lakṣayāma
kanyāyāḥ kula-dūṣaṇam
tām — jí; tathā — takto; yadu-vīreṇa — hrdinou z rodu Yaduovců; bhujyamānām — užívané; hata — porušený; vratām — jejíž (panenský) slib; hetubhiḥ — podle příznaků; lakṣayām cakruḥ — zjistily; ā-prītām — která byla nesmírnĕ šťastná; duravacchadaiḥ — nemožné skrýt; bhaṭāḥ — strážkynĕ; āvedayām cakruḥ — oznámily; rājan — ó králi; te — tvé; duhituḥ — dcery; vayam — my; viceṣṭitam — nevhodné chování; lakṣayāmaḥ — všimly jsme si; kanyāyāḥ — neprovdané dívky; kula — rodinu; dūṣaṇam — špinící.
Strážkynĕ si nakonec na Ūṣe všimly neomylných příznaků romantické lásky. Poté, co porušila svůj panenský slib, užívala si s yaduovským hrdinou a vykazovala známky milostného štĕstí. Strážkynĕ šly za Bāṇāsurou a řekly mu: „Ó králi, všimly jsme si nevhodného chování tvé dcery, které ničí povĕst dívčiny rodiny.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī definuje slovo bhaṭāḥ jako „strážkynĕ“, zatímco Jīva Gosvāmī je definuje jako „eunuši a ostatní“. Z gramatického hlediska může být toto slovo vykládáno obĕma způsoby.
Strážkynĕ se obávaly, že kdyby se Bāṇāsura dozvĕdĕl o Ūṣiných činnostech z jiného zdroje, tvrdĕ by je potrestal, a tak mu osobnĕ oznámily, že jeho mladá dcera již není nevinná.