SLOKA 29-30
kāmātmajaṁ taṁ bhuvanaika-sundaraṁ
śyāmaṁ piśaṅgāmbaram ambujekṣaṇam
bṛhad-bhujaṁ kuṇḍala-kuntala-tviṣā
smitāvalokena ca maṇḍitānanam
dīvyantam akṣaiḥ priyayābhinṛmṇayā
tad-aṅga-saṅga-stana-kuṅkuma-srajam
bāhvor dadhānaṁ madhu-mallikāśritāṁ
tasyāgra āsīnam avekṣya vismitaḥ
kāma — Amora (Pradyumny); ātmajam — syn; tam — Jeho; bhuvana — všech svĕtů; eka — výjimečná; sundaram — sličnost; śyāmam — tmavĕ modré pleti; piśaṅga — žlutý; ambaram — jehož odĕv; ambuja — jako lotosy; īkṣaṇam — jehož oči; bṛhat — mocné; bhujam — jehož paže; kuṇḍala — Jeho náušnic; kuntala — a kadeří; tviṣā — leskem; smita — usmĕvavými; avalokena — pohledy; ca — také; maṇḍita — ozdobená; ānanam — jehož tvář; dīvyantam — hrající si; akṣaiḥ — s kostkou; priyayā — se svou milenkou; abhinṛmṇayā — dokonale příznivou; tat — s ní; aṅga — fyzickému; saṅga — díky doteku; stana — z jejích ňader; kuṅkuma — mající kuṅkumu; srajam — a kvĕtinovou girlandu; bāhvoḥ — mezi pažemi; dadhānam — nesoucí; madhu — jarních; mallikā — z jasmínů; āśritām — složenou; tasyāḥ — ní; agre — před; āsīnam — sedící; avekṣya — vidící; vismitaḥ — užaslý.
Bāṇāsura před sebou spatřil Amorova vlastního syna, jemuž se sličností nikdo nevyrovnal, s tmavĕ modrou pletí, žlutým odĕvem, lotosovýma očima a hrozivými pažemi. Jeho tvář zdobily zářivé náušnice a vlasy a také usmĕvavé pohledy. Když sedĕl proti své nanejvýš příznivé milence a hrál s ní v kostky, mezi pažemi Mu visela girlanda z jarních jasmínů potřísnĕná kuṅkumovým práškem z jejích ňader, když ji objal. Bāṇāsura nad tím vším žasl.
Bāṇāsura žasl nad Aniruddhovou smĕlostí: princ klidnĕ sedĕl v komnatách dívky a bavil se s Bāṇovou domnĕle neprovdanou dcerou! V kontextu přísné védské kultury to byla neuvĕřitelná vĕc.