SLOKA 26
kālo daivaṁ karma jīvaḥ svabhāvo
dravyaṁ kṣetraṁ prāṇa ātmā vikāraḥ
tat-saṅghāto bīja-roha-pravāhas
tvan-māyaiṣā tan-niṣedhaṁ prapadye
kālaḥ — čas; daivam — osud; karma — reakce hmotné práce; jīvaḥ — individuální živá bytost; svabhāvaḥ — její sklony; dravyam — jemné podoby hmoty; kṣetram — tĕlo; prāṇaḥ — životní vzduch; ātmā — falešné ego; vikāraḥ — promĕny (jedenácti smyslů); tat — tĕchto všech; saṅghāṭaḥ — souhrn (jako subtilní tĕlo); bīja — semene; roha — výhonek; pravāhaḥ — neustálý tok; tvat — Tvé; māyā — hmotné klamné energie; eṣā — tento; tat — toho; niṣedham — negace (Tebe); prapadye — obracím se, abych získala útočištĕ.
Čas, osud, karma, jīva a její sklony, jemné podoby hmoty, hmotné tĕlo, životní vzduch, falešné ego, různé smysly a souhrn tĕchto všech odrážející se v subtilním tĕle živé bytosti – to všechno tvoří /uvádí v činnost nekonečný kolobĕh Tvé/ Tvou hmotnou klamnou energii, māyu, nekonečný kolobĕh jako ten týkající se semene a rostliny. Přijímám útočištĕ u Tebe, negace této māyi.
Slovo bīja-roha-pravāha je vysvĕtleno takto: podmínĕná duše přijímá hmotné tĕlo, se kterým se snaží užívat si hmotného svĕta. Toto tĕlo je semeno (bīja) budoucí hmotné existence, protože když osoba jedná s tímto tĕlem, vytváří další reakce (karma), které přerůstají (roha) v nutnost přijmout další hmotné tĕlo. Jinak řečeno, hmotný život je řetĕz akcí a reakcí. Jednoduché rozhodnutí odevzdat se Nejvyššímu Pánu vyprošťuje podmínĕnou duši z tohoto marného opakování hmotného růstu a reakce.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho slova tan-niṣedhaṁ prapadye vyjadřují, že Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, je niṣedhāvadhi-bhūtam, „hranicí negace“. Jinými slovy, poté, co je veškerý klam negován, zůstává Absolutní Pravda.
Proces vzdĕlávání lze stručnĕ popsat jako způsob vymýcení nevĕdomosti dosažením poznání. Induktivním, deduktivním a intuitivním způsobem se snažíme vyvrátit lákavé, klamné a nedokonalé a pozvednout se na úroveň dokonalého poznání. Když je nakonec veškerý klam negován, to, co zůstane pevnĕ na místĕ, je Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství.
V předchozím textu Śiva-jvara popsala Nejvyššího Pána jako sarvātmānaṁ kevalaṁ jñapti-mātram, „čisté, soustředĕné duchovní vĕdomí“. Nyní Śiva-jvara ukončuje svůj filozofický popis Pána tím, že různé aspekty hmotné existence jsou také energie Nejvyššího Pána.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že ačkoliv se jīva liší od māyi, je zde zahrnuta mezi složky māyi, protože ji māyā ovládá. Viśvanātha Cakravartī také zmiňuje, že vlastní tĕlo a smysly Nejvyššího Pána, jak je zde naznačeno slovem tan-niṣedham, se neliší od Pánovy čisté duchovní existence. Pánovo tĕlo a smysly se nenacházejí mimo Nĕj, ani Ho nepokrývají, ale naopak Pán je totožný se svou duchovní podobou a smysly. Úplná Absolutní Pravda, neomezená v úžasné rozmanitosti, je Pán Śrī Kṛṣṇa.