No edit permissions for Čeština

SLOKA 39

yathaiva sūryaḥ pihitaś chāyayā svayā
chāyāṁ ca rūpāṇi ca sañcakāsti
evaṁ guṇenāpihito guṇāṁs tvam
ātma-pradīpo guṇinaś ca bhūman

yathā eva  —  tak jako; sūryaḥ  —  slunce; pihitaḥ  —  zahalené; chāyayā  —  stínem; svayā  —  svým vlastním; chāyām  —  stín; ca  —  a; rūpāṇi  —  viditelné podoby; ca  —  také; sañcakāsti  —  osvĕtluje; evam  —  podobnĕ; guṇena  —  hmotnou kvalitou (falešného ega); apihitaḥ  —  zahalené; guṇān  —  kvality hmoty; tvam  —  Ty; ātma-pradīpaḥ  —  vydávající vlastní záři; guṇinaḥ  —  majitelé tĕchto kvalit (živé bytosti); ca  —  a; bhūman  —  ó všemocný.

Ó všemocný, tak jako slunce, třebaže skryté za mrakem, osvĕtluje mrak a také všechny ostatní viditelné podoby, Ty, ačkoliv skrytý hmotnými kvalitami, vydáváš vlastní záři, a tak zjevuješ všechny tyto kvality, spolu se živými bytostmi, které je vlastní.

Zde Pán Śiva dále objasňuje myšlenku vyjádřenou v posledních dvou řádcích předchozího verše. Analogie mraků a slunce je vhodná. Slunce svou energií vytváří mraky, které zahalují náš pohled na slunce. A přesto je to slunce, co nám dovoluje vidĕt mraky i všechny ostatní vĕci. Podobnĕ Pán expanduje svou energii klamu, a tak nám brání Ho přímo vidĕt. A přesto je to samotný Bůh, kdo nám odhaluje svou zahalující energii – hmotný svĕt – a je tedy ātma-pradīpa, „vydávající vlastní záři“. Je to skutečnost Jeho existence, co činí všechny vĕci viditelnými.

« Previous Next »