SLOKA 40
yan-māyā-mohita-dhiyaḥ
putra-dāra-gṛhādiṣu
unmajjanti nimajjanti
prasaktā vṛjinārṇave
yat — jehož; māyā — energií klamu; mohita — zmatená; dhiyaḥ — jejich inteligence; putra — co se týče dĕtí; dāra — manželky; gṛha — domova; ādiṣu — a tak dále; unmajjanti — vynořují se na hladinu; nimajjanti — ponořují se; prasaktāḥ — plnĕ zapletené; vṛjina — utrpení; arṇave — v oceánu.
Osoby pohroužené v oceánu hmotného utrpení se nĕkdy vynořují k hladinĕ a nĕkdy se ponořují, neboť je jejich inteligence zmatená Tvou māyou, a jsou plnĕ připoutané k dĕtem, manželce, domovu a tak dále.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že „vynořování se v oceánu utrpení“ vyjadřuje povznesení do vyšších druhů, jako jsou polobozi, a „být ponořen“ se týká poklesnutí do nižších druhů – dokonce až do nehybných druhů života jako jsou stromy. Vāyu Purāṇa uvádí: viparyayaś ca bhavati brahmatva-sthāvaratvayoḥ: „Živá bytost koluje mezi postavením Brahmy a nehybného tvora.“
Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že Śiva poté, co oslavil Pána, nyní sleduje svůj původní zámĕr zajistit Bāṇāsurovi Pánovu milost. V tomto a v následujících čtyřech verších tedy Pán Śiva poučuje Bāṇu o svém skutečném postavení ve vztahu k Pánu. Śivova prosba k Pánu o soucit s Bāṇou se nachází v textu 45.