SLOKA 18
āyodhanaṁ tad ratha-vāji-kuñjara-
dvipat-kharoṣṭrair ariṇāvakhaṇḍitaiḥ
babhau citaṁ moda-vahaṁ manasvinām
ākrīḍanaṁ bhūta-pater ivolbaṇam
āyodhanam — bojištĕ; tat — to; ratha — kočáry; vāji — koňmi; kuñjara — slony; dvipat — dvojnožci (lidmi); khara — mulami; uṣṭraiḥ — a velbloudy; ariṇā — Jeho diskem; avakhaṇḍitaiḥ — rozsekané na kusy; babhau — zářilo; citam — poseté; moda — potĕšení; vaham — přinášející; manasvinām — moudrým; ākrīḍanam — hřištĕ; bhūta-pateḥ — vládce duchů, Pán Śiva; iva — jako kdyby; ulbaṇam — dĕsivé.
Bojištĕ, poseté kočáry, koňmi, slony, lidmi, mulami a velbloudy, které Pánova disková zbraň rozsekala na kusy, zářilo jako dĕsivé hřištĕ Pána Bhūtapatiho a tĕšilo moudré.
Śrīla Prabhupāda popisuje tuto scénu takto: „I když zpustošené bojištĕ vypadalo jako místo tance Pána Śivy v dobĕ zničení svĕta, válečníkům na Kṛṣṇovĕ stranĕ dodával takový pohled nesmírnĕ na odvaze, a tak bojovali s ještĕ vĕtší silou.“