SLOKA 32-33
tato ’gnir utthitaḥ kuṇḍān
mūrtimān ati-bhīṣaṇaḥ
tapta-tāmra-śikhā-śmaśrur
aṅgārodgāri-locanaḥ
daṁṣṭrogra-bhru-kuṭī-daṇḍa-
kaṭhorāsyaḥ sva-jihvayā
ālihan sṛkvaṇī nagno
vidhunvaṁs tri-śikhaṁ jvalat
tataḥ — potom; agniḥ — oheň; utthitaḥ — vyšlehl; kuṇḍāt — z obĕtní jámy; mūrti-mān — přijímající osobní podobu; ati — nesmírnĕ; bhīṣaṇaḥ — dĕsivou; tapta — roztavené; tāmra — (jako) mĕď; śikhā — pramen vlasů na jehož hlavĕ; śmaśruḥ — a jehož plnovous; aṅgāra — žhavé uhlíky; udgāri — sršící; locanaḥ — jehož oči; daṁṣṭra — jehož zuby; ugra — hrozivé; bhru — obočí; kuṭī — svraštĕlého; daṇḍa — a s obloukem; kaṭhora — nelítostná; āsyaḥ — jehož tvář; sva — svým; jihvayā — jazykem; ālihan — olizující; sṛkvaṇī — oba koutky úst; nagnaḥ — nahý; vidhunvan — třesoucí; tri-śikham — svým trojzubcem; jvalat — planoucím.
Potom z obĕtní jámy vyšlehl oheň a přijal podobu nesmírnĕ dĕsivé, nahé osoby. Toto ohnivé stvoření mĕlo plnovous a pramen vlasů jako roztavená mĕď a z jeho očí sršely žhavé uhlíky. Jeho tvář s tesáky a strašlivĕ klenutým a svraštĕlým obočím působila nanejvýš hrozivĕ. Zatímco si démon jazykem olizoval koutky úst, třásl svým planoucím trojzubcem.