SLOKA 17
sudharmākhyāṁ sabhāṁ sarvair
vṛṣṇibhiḥ parivāritaḥ
prāviśad yan-niviṣṭānāṁ
na santy aṅga ṣaḍ ūrmayaḥ
sudharmā-ākhyām — známé jako Sudharmā; sabhām — královské snĕmovní sínĕ; sarvaiḥ — všemi; vṛṣṇibhiḥ — Vṛṣṇiovci; parivāritaḥ — doprovázený; prāviśat — vstoupil do; yat — která; nivistānām — pro ty, kdo vstoupili; na santi — neobjevuje se; aṅga — můj milý králi (Parīkṣite); ṣaṭ — šest; ūrmayaḥ — vln.
Pán doprovázený všemi Vṛṣṇiovci vstoupil do snĕmovní sínĕ Sudharmy, která chrání ty, kdo do ní vstupují, před šesti vlnami hmotného života, milý králi.
Śrīla Prabhupāda píše: „Čtenář možná ještĕ pamatuje, že snĕmovní palác Sudharmā byl odnesen z nebeských planet a umístĕn ve mĕstĕ Dvārace. Zvláštností této budovy bylo, že každý, kdo do ní vstoupil, byl zbavený šesti druhů hmotných bolestí, jimiž jsou hlad, žízeň, nářek, iluze, stáří a smrt. To jsou důtky hmotného bytí, ale dokud se človĕk zdržoval ve snĕmovnĕ Sudharmā, nemĕly na nĕho vliv.“
V tomto ohledu Śrīdhara Svāmī a Viśvanātha Cakravartī vysvĕtlují, že když Pán Kṛṣṇa odcházel z každého ze svých mnoha paláců zvlášť, každou individuální podobu vidĕly osoby přítomné v onom konkrétním paláci a sousedé, ale ne ostatní. Potom, na cestĕ k bránĕ snĕmovní sínĕ Sudharmy, se všechny Pánovy podoby spojily do jediné, a tak vstoupil do sínĕ.